Stalo se před pár lety na Sv. Hostýnku.

 Na úvod musím říct, že jsem taková noční sova, vydržím hodně dlouho do noci. Zato ty rána! Potřebovala bych spát tak do devíti. Když jsem chodívala do práce na šestou, tak tato kombinace noční sovy a nuceného ranního vstávání byla "vražedná." Ale měla jsem takový placebo rituál. Ovšem zabíral skvěle! To bylo tak: nemám potřebu se dloooho vychystávat, zkrátka se ráno umyju, obleču a svižným krokem jdu. Stačilo mi vstávat o půl šesté, půl pět. Abych si navodila psychologicky příjemný pocit,"že si můžu ještě pospat", vstávala jsem na několik etap. Nařídila jsem si budíka na půl pátou, vzbudila se a po slastném pocitu, že je ještě čas, jsem ho nařídila opět na 4:45 a znovu jsem usnula (to nebyl žádný problém, navíc jsem měla takovou teorii, že "kdo spí, ten nehřeší"), pak ho nařídila na 5:00, 5:15 až do okamžiku, kdy jsem konečně vstát musela.

Stejný princip jsem použila i na Hostýnku. Při přechodu ze Silvestra na Nový rok jsme ta naše parta šla spát kolem čtvrté a já si placebně nařídila budíka na sedmou. Účinek jsem posílila i tím, že jsem na budíku nastavila melodii z kancionálu "Nedejme se k spánku svésti" a na běžné zvonění "Buďte bdělí". Ve stanovený čas začal budík vyhrávat neodbytnou melodii, pár vteřin jsem po mobilu štrachala, pak vypnula a ještě jsem se opatrně nadzvedla a čekala, z které strany po mě něco přiletí. Všichni však spali hlubokým spánkem.

Oddechla jsem si. Jenže to jsem se spletla. Až při odjezdu jsem se dozvěděla od kamarádky, že když uslyšela po třech hodinách spánku tuto provokující melodii, myslela, že mi ten mobil vyhodí z okna.. A že je takový typ, který, když se probudí, už zpátky neusne. 

Ale koneckonců, svůj účel to splnilo. Ona bděla, já jsem spala, takže jsme v podstatě dostály tomu významu - skrytém v kontextu té melodie. :-) A navíc jsem jí prodloužila vzpomínky, na tuto událost totiž vzpomínala ještě půl roku (a tímpádem na celý ten krásný víkend, který jsme tam všichni zažili).