pozn. Kataríny: vím, že dokážu být impulsivní, vím, že se se ve mě okamžitě spustí obranný mechanismus, jakmile mě začne někdo kritizovat, vidím rudě. Ale i když to vím, nemůžu v té konkrétní situaci tomu zabránit. A pak mě tento text doslova udeřil do očí a uvědomila jsem si, že je na něm leccos pravdy. Možná, že někdy potřebujeme, aby nás něco  "udeřilo" do očí, nakoplo. Přineslo mi to srdečné zamyšlení.

Podtitul má název: ZVOLÍŠ JINÁ SLOVA? JAKÁ?

"Manžel mi tehdy něco povídal a já uvažovala: To jsi tedy mohl taky říct jinak. Nic by tě to nestálo a mně by to pomohlo. A neodsekla bych ti tak, jak ti teď odseknu. A už jsem se připravovala, že mu to vrátím, jenže pak mě napadlo, že schválně řeknu JINÁ SLOVA. Jiná než ta, co chci vyslovit. A udělala jsem to. Viděla jsem na něm, když udiveně zvedl hlavu, že tohle nečekal, tohle teda ne, byl připravený na jinou odpověď a už měl odpověď pro mě taky připravenou. Teď musel odpovědět jinak. Na jiná slova se odpovídá jinými slovy. Zkusila jsem to ten den ještě párkrát. Když jsem chtěla něco říct zostra tchyni, neřekla jsem jí to způsobem, jakým jsem to dělávala vždycky, řekla jsem to samé - ale jinými slovy. A ona se usmála a odpověděla mi také jinými slovy. Je to tak jednoduché. A výsledky jsou úžasné. Třeba... V obchodě mě okrádají, vracejí každou chvíli méně. Jindy bych řekla: Koukejte, dala jste mi špatně zpátky, nemyslete si, že vám to projde - nebo něco takového. Teď řeknu: "ZDÁ SE MI, ŽE JSTE SE SPLETLA. NERADA BYCH VÁS OŠIDILA." 

Zkouším hledat jiná slova v naší rodině, v zaměstnání a kamkoliv přijdu. Je to snadné. Člověk si prostě vybere slova, která neublíží, nerozezlí. Každá nepříjemná věta má svého dvojníka. A jak záleží na kadenci! Psychologové prý zjistili, že záleží jenom z šesti procent na tom, co říkáme. Z devadesáti čtyř procent záleží na tom, jak to říkáme, na přízvuku, na pohledu, jaký při tom máme. Člověk není na jiná slova zvyklý, zvlášť v rodinách, kde nebylo obvyklé je používat. Jednu věc lze povědět dvojím způsobem. Lidé z pohodlnosti jiná slova nehledají: ta nejiná jsou připravená, a tak po nich sáhnou. Jenže ta jiná jsou kouzelná, otevírají uzamknuté brány. Sama jsem se o tom mnohokrát přesvědčila. Stačí si dát pozor a přeříkat v duchu, co chcete vyslovit. Vlídné ruce dosáhnou nejdál, podaná ruka vám může přinést, co chcete, do zaťaté pěsti nenaberete ani doušek vody. JINÁ SLOVA ZNAMENAJÍ JINÝ ŽIVOT.

(převzato z občasníku Michael, r. 2005, farnost Staré Město)