Píseň o naději

 

Až jednou život bude si vybírat daň

a obere nás o dukáty zdraví,

ať zůstane nám alespoň jeden groš 

pro úsměv.

 

Až budem procházet tunelem noci úzkostné

a v očích slunce vyhasne pro nový den,

kéž zůstane nám alespoň jediný paprsek

pro úsměv.

 

Až všichni nás odloží jak obnošený šat,

kéž pod pláštěm chudoby kousíček místa

zůstane pro úsměv.

 

Až jednou dozrajem jak podzimní strom,

ať ve větvích všeho zbavených, 

vítr nám zazpívá píseň o naději.

 

(autor neznámý)