ČLOVĚK A SMRT - Lasse Lucidor (1938 - 1674, Lars Johansson)

Rozmluva smrti a sebejistého člověka:

Člověk: V rozkošnictví, rozmarnosti, tam má člověk svoji vlast.

Smrt: Po smrti žít v blaženosti předčí všechnu světskou slast.

Člověk: Štěstím přímo oplývám.

Smrt: S Bohem nejsi vyrovnán.

Člověk: V přepychu vést život mohu.

Smrt: Podrazím ti při tom nohu.

 

Člověk: Samý hedváb mám na sobě, v hebkém lůžku lehávám.

Smrt: Hady ustelu ti v hrobě, rubáš z červů přichystám.

Člověk: Každý mě tu ctí a zná.

Smrt: Bůh tě však má za blázna.

Člověk: Všichni kolem mě se točí.

Smrt: Než ti navždy zavřu oči.

 

Člověk: Hojnou úrodu jsem sklidil z polí, zlatem oplývám.

Smrt: Duši svou však zle jsi zřídil, smutně volá. Zkomírám!

Člověk: Pěstuji jen blahobyt.

Smrt: Nebudeš do rána žít.

Člověk: Teď chci jíst, co je mi milé.

Smrt: Připravím ti konec čile.

 

Člověk: Chci se taky s hosty bavit, při víně si zazpívat.

Smrt: Můžeš se mě jak chceš stranit, stejně ti dám jednou mat.

Člověk: Cinkot sklenic miluju.

Smrt: Jak sklenku tě rozbiju.

Člověk: Muziku též, květy samé.

Smrt: Zvadnou, když se v tanec dáme.

 

Člověk: Hodů, šprýmů, pitek, řečí, těch já nemám nikdy dost.

Smrt: Z toho všeho mzda zlá léčí - ďáblů trudná společnost.

Člověk: Kdo z nás začne první pít?

Smrt: Ty máš věčnou žízeň mít.

Člověk: Hrejme! Co já můžu ztratit?

Smrt: Duši! Tou mi budeš platit.

 

Člověk: Žijme tak, ať každý vidí veselý náš hlučný ples.

Smrt: Zlo, jež ze tvých skutků pídí, volá však až do nebes.

Člověk: Až já jednou budu kmet -

Smrt: Kéž by se tak stalo hned!

Člověk:  - pak se zbožným, skromným stanu.

Smrt: Chceš nést zavržence hanu?

 

Člověk: U stolu se bavím skvěle, vždyť mám všeho jako král.

Smrt: Boháč též to tvrdil směle, pak se odtud rychle bral.

Člověk: Vše si dítky rozdělí.

Smrt: To spíš peklo, příteli.

Člověk: S bližním podělím se, platí?

Smrt: Nejvíc toho satan zachvátí.

 

Člověk: Zítra začnu život nový, napravím se, jak mám být.

Smrt: Srdce ti však s nářkem poví, žes s tím měls už pospíšit.

Člověk: Na vážnost je času dost.

Smrt: Opozdilcům zbývá kost.

Člověk: Obrátím se, času dosti.

Smrt: Jistota tvá zkázu věstí.

 

Člověk: Zchystám světu velkou zradu, až se stáří objeví.

Smrt: Až ti rozum nedá radu, sluch budeš mít tetřeví?

Člověk: Budu sloužit Bohu rád.

Smrt: Bol ti v tom má zabraňovat.

Člověk: Poprosím o smilování.

Smrt: S Bohem není domlouvání.

 

Člověk: Já se ještě po svém zvyku poveselím jedenkrát.

Smrt: Jen si pospěš, budeš v mžiku do hrobu se ubírat!

Člověk: Smrti, krutý je tvůj zmar!

Smrt: Krutější je pekla žár.

Člověk: Každý se tě děsí právem.

Smrt: Kdo je zlákán hříchů pávem.

 

Člověk: Není pomoc v prosbách, pláči?

Smrt: S pláčem nespravíš už nic!

Člověk: Však mi Boží láska stačí.

Smrt: Proč dřív na ni nedbals víc?

Člověk: Počkej chvilku, nač ten spěch?

Smrt: Pán sám řídí času běh.

Člověk: Velmi rád, ach lepší budu.

Smrt: Dřív jsi spatřoval v tom nudu.

 

Člověk: Strach mi nad slovy vzal vládu, ano, k vzlykům nemám sil.

Smrt: Vzdychej a Bůh ti dá radu, pospěš, tvůj čas v zem se vpil.

Člověk: Ach, dej milost mému strachu!

Smrt: Modli se, tvůj čas je v prachu!

 

Epilog - Smrt:

Zesnul už, však kdyby věřil v srdci,

milost Bůh dá rád.

Kéž by každý vše tím měřil,

že hned může v hrob se brát,

kéž by kál se noci, dnem,

než mu náhlým neduhem

bídné tělo síly zbavím,

než je zkazím hrobem tmavým.

 

Slyště, to vám pravím zdáli,

když má blízkost děsí vás:

Ty, kdo na svět pěješ chvály,

utiš žádostí svých kvas,

než tě náhle umrtvím,

můj příchod je tajemstvím,

mohu přijít nenadále,

na mě myslet třeba stále.

 

Ten, kdo nechce s nářkem, želem,

náhle tvář mu uvidět,

druhou smrt nést v bolu stálém,

snaž se polepšit teď hned,

když tě láska Boží zve,

otevři jí srdce své.

Pozděj obrátíš se, ano?

Víš však, bude-li tu ráno?

 

(z knihy Jubilejní CYRILOMETODĚJSKÝ KALENDÁŘ  na rok 2000)