Ve Starém Městě již několik roků probíhají v postní době v neděli v 15:00 hod. kající pobožnosti. Velmi dobře vedené P. Miroslavem Suchomelem a ministranty. Ve víru každodenních pracovních povinností, natlačeného programu po okraj je to dobré ztišení, zamyšlení a díkuvzdání Pánu s prosbou o Jeho vedení i odpuštění. Tyto kající pobožnosti jsou pro mě obohacující.


Na kajících pobožnostech chci především vnímat, než "zuřivě zapisovat", takže to, co budu postupně uvádět, jsou takové nejzákladnější myšlenky. Při této příležitosti jsem si vzpomněla, že mám jeden zápis z kající pobožnosti z roku 2006, který je velmi aktuální a prakticky nadčasový. V mezičasu, než zveřejním další část kající pobožnosti, se s ní podělím s vámi také. Teď se však vracím ke kající pobožnosti z neděle 21.02.2010.

Nejdříve Boží slovo z této neděle:

Tehdy byl Ježíš veden Duchem na pouť, aby tam byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Vtom k němu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění ve chleby". On však odpověděl: "Je psáno: Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejících z Božích úst." Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu. "Jsi-li Boží Syn", řekl, "vrhni se dolů! Je přece psáno: Svým andělům přikážu o tobě a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen." Ježíš mu řekl: "Také je psáno: Nepokoušej Hospodina, svého Boha!" Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu. "To všechno ti dám", řekl mu, "když padneš na kolena a pokloníš se mi." "Odejdi, Satane!", řekl mu na to Ježíš. Je přece psáno: "Hospodinu , svému Bohu se budeš klanět a jemu sloužit." Tenkrát ho ďábel opustil, přistoupili andělé a sloužili mu.

(Mt 4, 1 - 11)

 

Toto je v podstatě krásná ilustrace a jediný možný způsob, jak nedovolit Ďáblu, aby nás svedl, myslím si.

Z nejhlavnější myšlenky P. Miroslava Suchomela:

Nikoho z nás neobejdou pokušení. Ale pokušení samo o sobě není hřích. Pokušení je zkouška a ani to, že zrovna nás Ďábel pokouší, taky není hřích. V hřích se mění, pokud Ďáblu přitakáme a dobrovolně s ním souhlasíme a začneme dělat, co po nás chce.

Asi po zhruba 15-20 min. úvaze vždy následuje adorace, která se hluboko dotýká našeho nitra, našich hříchů, ale i našich uzdravení. Uvědomujeme si, co vše je potřeba v nás uzdravit  - v atmosféře splynutí s utrpením Ježíše, protože nyní prožíváme postní dobu a daleko důrazněji si připomínáme kříž Ježíšův, ale i náš.

Před Svátostí oltářní kněz pronesl otázku, týkající se postupně všech oblastí hříchů, všichni přítomni měli v ruce již předtím kamínek symbolizující hřích a při otázce a následující pauze kamínek každý individuálně stiskl v momentě, pokud se ho hřích zrovna bytostně týkal. Poté nastaly prosby o odpuštění, modlitba a požehnání.

Na závěr jsme všichni přítomni uctívali kříž a symbolický kámen hříchů odevzali Ježíšovi k nohám do připravené plechovky. Ve Starém Městě uvnitř kostela zpravidla bývá v určitém liturgickém období tématicky zaměřená nástěnka pro děti, např. i na advent, při přípravě 1.svatého přijímání, postní doby apod., kde postupně plní úkoly a provází je v konkrétním čase, tak přesně v těchto místech jsme odevzdávali i naše hříchy se odhodláním žít nově, jinak.

Dost jsem přemýšlela nad touto Kající pobožností a dostala jsem takové vnuknutí, co mě v souvisloti k tomuto tématu napadlo:

1. Nedělat kompromisy ve víře

2. Být odvážný