Je psáno u proroka Izaiáše: Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti. Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!

(Mk 1, 2-3)

 

Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchu.

(Mk 1, 4)

 

Lékaře nepotřebuji zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.

(Mk 2, 17)

 

Mohou se hosté na svatbě postit, když je ženich s nimi? Pokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat, potom, v ten den se budou postit.

(Mk 2, 19 - 20)

 

Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hřích i všechna možná rouhání. Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění navěky, ale je vinen věčným hříchem.

(Mk 3, 28-29)

 

Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka!

(Mk 3, 35)

 

Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo. Kdo má uši ke slyšení, slyš!

(Mk 4, 21 - 23)

 

Jako měrou měříte, takovou Bůh naměří vám a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.

(Mk 4, 24 - 25)

 

Podobenství o Božím království: Je jako hořčičné zrno: když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.

(Mk 4, 30 - 32)

 

Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.

(Mk 5, 19)

 

Neboj se, jen věř!

(Mk 5, 36)

 

Dejte vy jim najíst!

(Mk 6, 37)

 

Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!

(Mk 6, 50)

 

Tento lid ctí mé rty, ale srdce jejich je daleko ode mne, marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.

(Mk 7, 6 - 7)

 

Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.

(Mk 7, 15)

 

Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.

(Mk 7, 37)

 

Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!

(Mk 8, 15)

 

A za koho mě pokládáte vy?

(Mk 8, 29)

 

Co prospěje člověku, získa-li celý svět, ale ztratí svůj život?

(Mk 8, 36)

 

Všechno je možné tomu, kdo věří.

(Mk 9, 23)

 

Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho a až bude zabit, po třech dnech vstane.

(Mk 9, 31)

 

Žádný, kdo učinil mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit. Kdo není proti nám, je s námi.

(Mk 9, 39 - 40)

 

Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.

(Mk 9, 51)

 

Bůh učinil člověka jako muže a ženu, proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k manželce, a budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!

(Mk 10, 6 - 9)

 

Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

(Mk 10, 14)

 

Mnozí první budou poslední a poslední první.

(Mk 10, 31)

 

Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.

(Mk 11, 10)

 

Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.

(Mk 11, 24)

 

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným.

(Mk 12, 10)

 

Co je císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.

(Mk 12, 17)

 

Miluj Hospodina, Boha svého, z celého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!

(Mk 12, 29 - 30)

 

Miluj svého bližního jako sám sebe!

(Mk 12, 31)

 

Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno!

(Mk 13, 2)

 

Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: Já jsem to a svedou mnohé.

(Mk 13, 6)

 

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.

(Mk 13, 31)

 

Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.

(Mk 14, 38)