Křesťanská pop-rocková skupina Credenc z ostravsko-opavské diecéze zavítala do Uherského Hradiště se svým benefičním koncertem. Měli jsme možnost ji vidět na řadě celostátních setkání (např. Klokoty u Tábora) a dalších akcí. Se svým programem vystoupili ve Staré Boleslavi při příležitosti navštěvy papeže Benedikta XVI. v ČR. 14.02.2010 jsme je přivítali i u nás.


Tato skupina nás obohatila už na nedělní mši v kostele sv.Františka Xaverského. Vzpomněla jsem si na nedávna slova našeho pana faráře P.Dujky o tom, že mši svatou často bereme jako rutinu. Už jí prakticky nevnímáme. Ale právě mše svatá v nás má otevřít vnímání a radost z osobního setkání s Pánem.

I když mši svatou vnímám, i já jsem se nedávno zamyslela sama nad sebou. I když pociťuji vděčnost, že máme kněze, že díky němu můžeme v naší farnosti slavit mše svaté, za živé společenství - přesto mi kolikrát chybí ta jiskra, nadšení, jsou situace, kdy se chci Pánu otevřít, ale nejde mi to až tak, jak bych chtěla.

Jen před pár dny jsem se v jedné básničce ptala, kdy moje "srdce zahraje tu krásnou melodii". Příchod skupiny Credenc doslova rozechvěl nejen ušní bubínky, ale i to srdce. Otevřelo mou mysl, všechno vnímání. Ožil kontakt s Bohem. Jsem si vědoma, že ne každý je příznivcem rockových křesťanských seskupení, ale repertoár Credence byl velmi velmi vkusný, kde se hodilo více rocku byl rock, v jiných částech zase čisté, až dojemné vyznání k Bohu. Ze mše ve mě nejvíc zakotvilo (a ještě doteď to živě prožívám) svaté přijímání spojené s písní Credence - Blíž k Tobě, Bože můj. Naopak při Vyznání víry a modlitby Otče náš zpěv vynechali. To jsem osobně považovala za dobrou věc. Toto jsou situace, kdy by měl každý více usebrat. Neříkám, že by bylo vyzpivání vyloženě špatné, ale bez něho tam vnímám větší důstojnost.

Credenc má obrovský potenciál ve všech zpěvácích, zejména však u frontmana Aleše (příjmění neznám, třeba mi někdo pomůžete), kterého nádherně zabarvený, silný hlas s citlivým rozlišením intonace, frázováním - je jednoduše jeden velký koncert. Jistě v tom vězí nejen hudební nadání zpěváků a přirozený pohyb na pódiu, lehkost projevu (je vidět, že tím žijí, že je to těší) ale i plodné šéfování, v tomto případě je řeč o panu Janu Kováčovi.

Ale i další věc nás spojuje. Benefiční koncert v 15.00 hod. se konal na podporu dokončení kostela Sv. Ducha a pastoračního centra Jana Pavla II. v Ostravě-Zábřehu. Tady jsem si více než kdy jindy uvědomila pevnou solidaritu. Ve Staré Městě u Uh.Hradiště se totiž také staví kostel Sv. Ducha, který podobně jako v Ostravě, bude sloužit multifunkčně. Moc se mi líbila krátká úvaha P. Vítka Řehulky, že myšlenka multifunkčního kostela je taková, aby si každý v kostele našel své místo. Nejen věřící. Každý. Protože kostel neslouží nebo nebude sloužit jen ke mším svatým a rovněž kostel má být otevřený pro každého bez rozdílu (moje pozn.: on je, jen málokdy to lidé ví, spíš v nás bezděky cítí to rozlišování na věřící a nevěřící, ale spíš mají také určité předsudky). Při samotném koncertu byla spuštěna na dataprojektoru prezentace toho, jak se kostel v Ostravě stavěl. Kolem kostela je několik hospod a různé obchody, i kadeřnictví. V době, kdy v místě budoucí stavby zela pouhá díra, právě paní z kadeřnictví s nefalšovaným úžasem konstatovala, že jim postaví město bazén, že to bude skvělé.. Dnes je pokřtěná a podobně i další rodina. Není to úžasné, jak si Pán vede?

Vím, jak je i u nás obtížné dávat dohromady potřebné sumy peněz a tak je pro mě moc potěšující, že nejsme lhostejní ani k jiným, že i my jsme schopni podpořit někoho jiného, přesto, že i my vynakládáme usílí, aby lidé přispívali taktéž na kostel Sv. Ducha ve Starém Městě. To byla pro mě hmatatelná zkušenost.

Na koncertu byl kromě ostravského P. Vítka Řehulky přítomen i hradišťský pan farář P. Petr Dujka. Toho dobrodiní je ještě vícero. Před časem byl totiž P. Řehulka na mši ve St. Městě, aby řekl svou zkušenost a zkušenost lidí, jak vše probíhalo ohledně stavby v Ostravě-Zábřehu. Pro (a nejen) občany Starého Města to bylo velkým povzbuzením, zejména když jsou házeny různé klacky pod nohy od různých institucí (v začátcích velký boj), ale i řadových občanů např. Takový supermarket vám postaví do půl roku, ale jak jde o církev..Ale říká se, co nic nestojí, za nic nestojí. Tak je to možná dobře.

Benefičním koncertem prováděl Aleš Juchelka, evangelík, známý moderátor pořadu Medúza, Exit 316, Křesťanský magazín, Pomozte dětem aj. Výborné moderování, s vtipem na pravém místě a taky důkaz toho, že bychom měli mít na vědomí, že je JEDEN Pán a že se nemáme (církve) škatulkovat, vymezovat čáru pro "nepřítele", ale naopak SPOLUPODÍLET na Božím Království.

Jsou tu i další okolnosti. Koncert se konal ve Slováckém divadle. Tam se hrají kvalitní hry, ale už dlouho myslím také na to, zda si herci třeba kladou otázku o smyslu života, správných hodnotách, jaké hodnoty vyznávají. A teď, právě v těchto prostorách se nesou k uším písně, které nedokážou a ani nemohou nikoho nechat chladným. Všimla jsem si pár herců na balkoně a také jsem zahlédla (ale nebyl tam celou dobu) pana ředitele.

Jsou různé způsoby jak oslavovat Boha a rty svých úst je jeden z nich. Také vím, že konkrétně v tomto divadle se řady křesťanů rozšiřují a momentálně mámě mezi katechumeny jednoho herce. Ale před 2 lety byl další. Tak to je povzbudivé. Vždyť my máme chválit Pána všude. V kostele "mezi svými" je to vcelku jednoduché. Ale co dál? Tuto otázku si taktéž často kladu, s lítostí ne zdaleka s tak uspokojivou odpovědí.

Další pojítko tohoto dne: zrovna v tento den se hradišťí farníci vydali do Ostravy na mši (ta se i natáčela, ale teď s vůbec nezpomenu proč a kam přesně jeli. P. Dujka to říkal, ale už nevím)  a hosté z Ostravy přijeli sem. Po skutečně vitalizujícím dvouhodinovém koncertu jsme se nemohli krásněji rozloučit než vyzpíváním chvalozpěvu Bože, chválíme Tebe. S Credencem se to určitě neděje každý den. Rozloučili jsme se s nimi s bouřlivým potleskem a skutečně za všechny mohu dodat: DĚKUJEME!

Velký dík mimo množství lidí patří zejména člověku, který je nejen u nás, ale i široko daleko známý svou dobrotou, obětavostí, pracovitostí všude tam kde je potřeba, dělající čest Maltézským rytířům - Petr Jakeš zvaný Kokeš, kterou tuto akci zorganizoval.

A především BOHU DÍKY ZA POŽEHNANÝ DEN PLNÝ MILOSTI A RADOSTI.