Docela jsem očekávala, jaké téma načne P. Miroslav Suchomel, jelikož je zvykem, že celá doba kajících pobožností je tématicky rozdělena. V 1.části jsme víceméně probírali všeobecné téma, ale teď si uvědomuji, že je to dobré, poněvadž než se zklidníme a připravíme na ticho, usebrání.  V neděli 28.2. se už tedy začalo jasněji krystalizovat.


Toto téma mě potěšilo a zajímá mě, zdaleka nejen kvůli tomu, že dnes je téma uzdravení rodových kořenů tak trochu "v módě". Nad předky přemýšlím už docela dlouho a i když máme každý svůj rozum a svobodnou vůli, vypozorovala jsem i v naší širší rodině jevy, které mohou být důsledky právě těch neuzdravených kořenů. Určité inklinace k určitým jednáním, pokušením, slabostem, určité negativní rysy povahy atd.

Pravda, ráda bych vystopovala předky, až dokud mohu, je to však ztížené, jelikož bych musela hledat po matrikách, no a jezděte si pravidelně odskočit na Spiš z Uherského Hradiště..

Takže zatím se vyptávám o různých členech, co si pamatuje maminka, babička.

Ale zpátky ke Kající pobožnosti. Nejdříve se četl úryvek z Evangelia. Shodou okolností to, které se bude číst až 4.postní neděli, ale bylo shodné s tématem. Tento úryvek evangelia zde uvádět nebudu, neboť se ve svých rubrikách zabývám i pasážemi, které mě osobně v Bibli bytostně oslovují a zrovna toto najdete i v Archívu. Jde o únor 2009 - Uzdravení slepého.

Takové vstupní slovo se týkalo spoutanosti. Americký psychiatr Kenneth McAll se rodovým uzdravením věnuje a jeho metody směřují právě k tomu, aby lidé přijali Krista a pravidelně přijímali svátosti.

Jsou různé druhy spoutanosti. Spoutanost se může dít jak mezi partnery, kdy jeden třeba naprosto pasivně přejímá vše, co partner chce, je závislý, tak v různých vztazích např. matkaXsyn (že ještě nedokázala s ním přestřihnout pupeční šnůru a dusí jak jeho, tak i všechny jeho vztahy) apod. K.McAll popisuje i případy, kdy např. manželovi zemřela manželka a po její smrti se mu zjevovalo pravidelně v obýváku plno lidí. Nic po něm nechtěli, jen se na něho dívali. Byl z toho vyděšený a radil se s knězem. Nikoho z těch lidí neznal, pravděpodobně měli nějakou souvislost se zemřelou manželkou a neměli pokoj.

Velmi často pomáhají mše svaté, aby dosáhli klidu. Někdy se to týká konkrétního jedince. Může se také stát, že se jedná o duši zabitého dítěte (úmyslný potrat) a není známo jeho jméno, v tom případě je dobré dítě pojmenovat.

Musím říct, že už řadu týdnů cítím v sobě jasný úmysl, zaměřovat se v modlitbách za duše umírající, v očistci, bloudící duše, které nenalezly dosud klid. Rovněž za mládež, za to, aby se nechali vést Kristem a za rodiny, i budoucí, aby zakládali a žili křesťanským životem. Ale je fakt, že úplně jinak vyznívá modlitba od těch, kteří už svoji rodinu mají a vychovávají děti. Mám pocit, že moje modlitba zatím není tak "plná", možná je taková nicneříkající, všeobecná, takže úplně nejvíce "inklinuji" právě k modlitbám za duše v očistci. Někdo se zaměřuje za nemocné, staré lidi, "bezvěrce" atd. a hodnotím to jako dobré, že každý vnímá tu základnu někde jinde a jinak, tak je zastoupeno všechno.

Po teoretické části přichází vždy asi 20-minutová adorace a pak uctívání kříže. Už se těším na další kající pobožnost. Je to jedna z mála chvil, kdy se mi podaří skutečně ztišit a myslet především na Krista.