Milí moji, místo 4.kající pobožnosti, na které jsem nebyla a další taktéž nebudu, neboť budu mimo UH, St.Města, (ale možná i mimo sebe, kdoví), mi dovolte se krátce zastavit u některých myšlenek. Zaujalo mě kázání vojenského kaplana P. Petra Fialy a také nedělní kázání P. Petra Dujky (což ale není nic nového, jelikož oplývá hlubokými znalostmi historie, jde na podstatu věci a jeho kázání bývají hutné). Mé sdílení až tak hutné asi nebude, protože při předávání slyšeného je to vždy obtížné. Tak možná krátké myšlenky.

 


Ve Starém Městě se 12.3-14.3 konala postní duchovní obnova pro mládež, která právě v pátek začala mší svatou. Jako host přijel vojenský kaplan P. Petr Fiala (t.č. působící v Pardubicích), šest let působící na misiích v Afganistánu, Iráku. Jeho kázání se tohoto vojenského tématu netýkalo (spíš vsuvky), ale uvedl zajímavé myšlenky. Každý z nás (nebo většina) asi dokáže odpovědět na otázku, která přikázání jsou největší:

1. Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou, celou svou myslí.

2. Miluj bližního svého jako sám sebe.

3. Jdětě do celého světa a hlásejte evangelium.

P. Petr Fiala mluvil o prvním přikázání. Bohoslovci měli ve svém rozpisu přednášek 2 měsíce semetru hebrejštiny. Nikdo tento předmět neměl rád. Až na výjimku, na Petra Fialu. Říkal, že doslovný překlad z hebrejštiny není "miluj Hospodina celou svou silou", ale VELMI. Je to na 1.pohled zvláštní, ale prakticky to vyjadřuje vše. Tento příkaz je obecný, ale zároveň hodně konkrétní pro každého. Jsou 2 takové rozměry, jak se přiblížit Bohu, jak plně žít vírou.

1. Pravda - dokázat se pravdivě podívat do sebe, ale i na ostatní.

2. I když pravda může bolet a je nepříjemná, přesto je potřebný pohled Milosrdenství

př.: byli 2 bratři žijící na poušti. Po nějakém čase řekl jeden z nich. Víš, chci odejít, táhne mě to k smilstvu, musím do světa, nevydržím tady. Jeho bratr mu povídá: Nechoď nikam, pojď, budeme se spolu modlit. On však odmítl. Několik dní se neviděli, tu se opět objevil a řekl: Víš, já jsem přece jen byl v tom světě a smilnil jsem. Opět mu řekl: Tak dobře, tak pojď, pomodlíme se za to, za uzdravení, spolu. A jeho bratr mu řekl: Teď už vidím, že mohu s Tebou zůstat. Víš, já jsem si to všechno vymyslel.

Bratr mu neříkal: No vidíš, já jsem Ti to říkal! Tys neposlechl a co se stalo? Naopak, byl k němu milosrdný. Přijal ho mezi sebe, nedíval se na něho skrz prsty. Často se musí k pravdě člověk dobrat přes trní, je to však také otázka umět darovat a být schopen taktéž přijímat.

S duší člověka je to často jako se syrečkami (přirovnání od P. Petra Fialy). Musí dozrát. Aby však dozrál, musí se dát k světlu do okna. Ale taky se musí hlídat, aby pro změnu nepřezrál, jinak bude nepoužitelný. Vlastně, on by byl nepoužitelný v obou případech, jak nedozrálý tak přezrálý.

 

P. Petr Dujka (UH) se pro změnu zamýšlel na vnitřním obrácením člověka, nad slepotou a otevřením očí. Konkrétně tři pasáže z Písma při této příležitosti jmenoval a to zejména pro jejich spojitost, či provázanost. První je rozmluva Ježíše se samařskou ženou u studny, další je Uzdravení slepého (moje velmi oblíbená pasáž a v posl. době na ni snad pořád narazím, i u jedné kající pobožnosti, teď zase na nedělní mši a tuto pasáž mám i v rubrice Pasáže z Bible) a vzkříšení Lazara z mrtvých.

Co mě zaujalo, zabýval se příčinami, proč zrovna jeden člověk onemocní, druhý je zdravý, proč jednomu se daří, druhému ne. Přitom Bůh vyslyší každou modlitbu. Jenže (a to není nic nového, ale opakování je matka moudrosti), záleží na postoji člověka, na jeho úmyslu i vnitřní čistotě. Protože pokud nepřejeme sousedovi (myšleno soused jako můj bližní) a snažíme se mu (někteří používají dokonce i modlitby na tento úmysl!) uškodit, a to může probíhat i skutkem, to už není modlitba, ale zlořečení, podobě ale i my můžeme žádat pro sebe nesmysnou věc. A Pán nemůže slyšet na žádné zlořečení. Nebo pokud sami v sobě nemáme čisto, jak chceme, aby nás Bůh vyslyšel? (to přidávám jako moji pozn.) Nebo uchopí prosbu jinak, jiným způsobem, ale nám prospěšným.

1. Je potřeba si uvědomit KOHO oslovujeme a OČ PROSÍME. Ujasnit si, jestli se modlím k Bohu, nebo někomu úplně jinému. Takže za 1. OSLOVENÍ Pána

2. modlitba za dobrý úmysl

3. prosící člověk musí být sám dobrý.

 

pozn.: K tomu mě napadá, že sám Ježíš vyzývá, abychom s Ním vytrvale mluvili, prosili ho. Někdy si ani neuvědomujeme, že na něho často "navalíme" přehršel proseb a ani mnohdy nečekáme, co on na to. Možná by stálo za to se trochu pozastavit a před tím vším (což úmysl proseb se nám zdá být jistě dobrý) ho spíš prosit za vnitřní obrácení naší slepoty a vzývat ho: Pane, ať vidím.

Tyto myšlenky by se daly rozebrat klidně na hodiny, spíš nabízím takové vhledy.