VII. konference Zdravotník-křesťan v dnešní nemocnici se nesla v duchu ženské spirituality, ale i rodinných vztahů. O syndromu pomáhajících profesí nám předala poznatky Kateřina Lachmanová. Množství aktivit, které dělá ona, se sotva dají spočítat na jedné ruce. Je autorka knih, odborných publikací, externě pracuje na KTF v Praze na Katedře pastorálních oborů a právních věd, kromě jiného má licenciát z psychologie. Organizuje charismatické konference, pořádá exercície aj. Kdo měl tu možnost být na jakékoliv její přednášce, dá mi za pravdu, že ví, kde je hlava, pata, je jasně vidět, že ví, o čem mluví, umí pružně reagovat, navíc má dar předání. Jsou lidi odborníci, ale neumí už komunikovat s posluchači, kdežto osobně bych Kateřinu vydržela poslouchat i celé hodiny. A musím říct, že z letošní konference mi také nejvíc utkvěl její proslov. Ne kvůli ní samotné, zkrátka to tak bylo. Nejvýraznější. Já nabídnu spíš vhledy, ale přednášky z konference bude možno stahovat na: http://zdravotnik-krestan.webnode.cz


Syndrom pomáhajících profesí - definice: nutkavé pomáhání druhým na úkor vlastních potřeb.

Člověk nasazuje všemohoucí fasádu, která se časem stane i osobnostní strukturou. Signalizuje, že na všechno stačí, vše je schopen udělat, nepotřebuje pomoc. Neexistuje, aby dal najevo slabost, je to pro něho nepřípustné. Jeho vnitřní dítě přitom touží po bezpečí a přijetí, ale fasáda říká, pozor, nevystrkuj moc hlavu, ještě by lidé poznali, že jsi slabý, že taky potřebuješ pomoc.

Odráží se to v různých situacích. Jsou lidi, kteří neumí odpočívat, jsou vytížení do všech stran. Kateřina Lachmanová měla např. klientku, která už byla psychicky i fyzicky na dně, ale odmítala terapii. Přitom byla nutná, protože už by se sama nedovedla zklidnit. Farmaka se nedávají pro nic za nic, ale aby s ní mohla pracovat, musela se nervově nejdříve uklidnit a to už sama se svou pomocí nezvládla. Tato klientka dokonce během konzultace nabízela pomoc na nějakém projektu i jí. Nedovolení ukázat svou slabost  je nejhlavnější důvod, proč člověk odmítá psychologické, či psychiatrické vyšetření, léky. "Ne, to je pro jiné, ale ne pro mě, nejsem blázen, nic mi není, jsem úplně v pohodě."

Důvody, proč dochází k syndromu pomáhajících profesí:

Existuje 5 aspektů (kvůli nedostatku času stihla K.Lachmanová rozebrat jen ten první). Důvody jsou často zakořeněny již v ranném dětství. Možná se někteří v tom poznáte, nebo víte o někom, na koho to sedne. Ta cesta ven je, ale člověk musí nejdříve zjistit a pojmenovat příčiny, nese si to v sobě celý život, v určitých fázích ale sám sobě nedokáže pomoci a tak je dobré se obrátit na terapeuta.

1. aspekt - centrální:

- pocit odmítnutého dítětě

proč: dítě je přetěžováné zodpovědností. Typický příklad nejstaršího sourozence, který se musí postarat o sourozence mladšího, ale i o více dětí . Velmi často se tato situace týká i prostředního sourozence (diplomat). Dítě (které je samo ještě dítě) přijde domů a hned dostane na starost děti. Nemá prostor pro vlastní rozvíjení zájmů, svůj klid, svůj řád, ale musí se neustále přizpůsobovat jiným. Pokračuje to i v dospělosti, i když už v jiných formách mezilidských vztahů a neumí z  toho vyjít ven. Tady se asi hodí příklad vzíti si dovolenou, ale kvůli účelu postarání se o děti kamarádky. Atd.

- přestat být dítětem příliš brzo (tady se to hodně prolíná se situací výše uvedenou, ale nemusí se jednat jen o situaci péče o mladší sourozence apod., ale že je dítě zahrnuto odpovědností, na kterou on ještě nestačí, která náleží dospělým.

- rodič alkoholik

příklad ze života: šestileté dítě mělo matku alkoholičku. Otec se k nim nehlásil, nebo odešel od rodiny. Protože na matku nebylo spolehnutí a nestále se někde "válela, pomočená, pozvracená, polosvlečená, dítě se o ni postaralo, dotáhlo ji domů. Samozřejmě dítě se také za matku stydí. Takže se snaží maskovat a zachraňovat různé situace. Tady taky vnímáme i tu kategorii - přestat být dítětem příliš brzo.

- starší a nemocní rodiče

- chudoba v rodině

př.: člověk (i v dospělosti) má pocit VINY, když má být obdarován. Příčina je, že žil v chudobě a pokud už nějaké peníze zrovna byly, byla jich škoda použít na to či ono. Takže pak i v dospělosti má zafixované, že "je škoda těch peněz". Kateřina má takový zážitek s dětmi, kdy jim chtěla koupit zmrzlinu, ale byly tím přímo zděšené.

- dospívající - vrba mamince

Matka protěžuje dospívajícího svými vlastními problémy, svěřuje se mu se svými problémy, dokonce po něm žádá nějaké rozhodnutí, řešení. Toto se velmi často stává u osamělého rodiče bez partnera.

- přetěžování nároky na dokonalost

Typické zejména v rodinách učitelských, lékařských apod. Něco na způsob "Ty se nesmíš chovat jako jiné děti, nezapomínej, že si Nováková!" "Nesmíš dělat našemu jménu ostudu!" (pozn.: podobnost se jménem je čistě náhodná. Použila jsem jméno obecné české, kterých je hodně. Použito jako důraz)

pozn.: Není samozřejmě podmínkou, ale velmi často se lidé v pomáhajících profesí rekrutují z podobných zatížení v rodině. Ale oni si to často ani neuvědomují, že je ovlivnilo dětství, mají v sobě zakotveno, že "musí" vždy a všude pomáhat, kde je jen třeba, na sebe se neohlížet. Ale pozor! Tento článek je zaměřen na patologické situace. Nechce říct, že pomáhající profese, či ten, kdo s jimi zabývá, že jsou nežádoucí. Nikoliv. Je to článek hlavně o lidech, kteří jsou pořád něčím hnány dopředu a nejde to hnaní zastavit, silné nutkání. Tyto situace se dají vypozorovat např. když ve škole učitelka vyvolává a pořád se hlásí ti samí, ale my to můžeme vztáhnout i na pomoc ve farnosti klidně. Na brigádu se hlásí ti samí, aktivně se zapojují (a do většiny akcí) ti samí. Řešení spočívá vě větší aktivitě jiných (ale měli by si to uvědomovat a taky by jim leccos mělo říct i svědomí) Ale je to docela těžké, kdo přijde sám od sebe? Pak je ještě možnost, aby dal už učitelka, či kdokoliv jiný přednost právě někomu úplně jinému nebo si vybral konkrétně. A hujerům říct, vážím si Tvé pomoci, ale toto svěřím tomu a tomu. Jde o to, že na druhé straně je i řada těch, kteří by se rádi zapojili do aktivit farnosti (nevztahuji to však jen na farnosti), ale nemají šanci, protože ta místa jsou už "obsazena" a nemají šanci tam proniknout a pomáhat.

Pár dalších definic:

identita oběti - "já jsem obětní beránek, nemám nárok na nic." Ovšem pozor, zavání to už i pýchou. Možná si není špatné připomenout, že obětní Beránek byl jen jeden!

trpitelství - nevzdychavý, nestěžující si

křesťanská identita - i ta může budit nadlidský výkon všem pomáhat

karikatura Boha - víc a víc ždímat. Příklad - představte si skleněný kopec, na který vrchol se chce člověk dostat. Jenže neustále sklouzává, stojí ho to neskutečně mnoho námahy, až když nakonec vyleze, vyčerpaný, sedí na jeho vrcholu Bůh, nespokojeně kývá hlavou a řekne: To je ještě pořád málo, musíš přidat! Tak toto je jedna z mylných představ.

S dovolením ještě další odkaz ke karikaturám Boha, http://katis.signaly.cz/0902/karikatury-boha-aneb-jaky

Co může posilovat syndrom pomáhajících profesí? Nauka lásky k bližnímu.

pozn.přidaná 25.4. - vysvětlivka k Matce Tereze. V níže uvedených komentářích jsem napsala, že Matka Tereza nebyla ráda, když ji srovnávali k soc.pracovníkům, že vykonávají úkoly jen svěřené". Je to sam. hloupost a omlouvám se, udělala jsem zmatek  a protože už je možnost stažení přednášek v rámci MP3, dohledala jsem to a pochopitelně je to úplně jinak a to takto: Matka Tereza neměla ráda, když ji srovnávali se soc.pracovníky, říkala, že je především řeholnice a až pak nastupuje pomoc jiným. Asi proto to přirovnání ke soc.pracovníkům. Že oni mají primárně dané především pomáhat jiným. Souvislost a důvody se stanovenými prioritami Matky Terezy viz následující odstavec.

Musím nejdříve dovolit Bohu, aby mě měl rád. Nejdříve je dar od Boha, naplnění a pak až odpověď na dar. Umět se nechat potěšit od Hospodina. Nejdříve od Něho přijmout, pak dávat. Vyváženost přijímatXdávat.