Z přednášky Mgr. Lucie Hornové a MUDr. Halky Korcové ze VII. Konference Zdravotník-křesťan v dnešní nemocnici. Zajímavé srovnání temné sestry v každé z nás, žena, spiritualita a cyklus, osobní spokojenost.


 

Ženská spiritualita souvisí s darem ženy, který jí byl dán, s menstruačním cyklem ženy. Když žena ovuluje, je na vrcholu svých sil, nápadů, uskutečnění. V cyklu však přijdou i propady (menstruace). V propadech být ale nechce. Když si představíme vzlety a propady jako vlnovku, nahoře jsou špičky, dole hloubky. Žena by nejraději "osekala špičky", pak nejsou propady, znamená to stabilitu, jistotu, bezpečnou cestu. Hlubiny vnímá jako něco, co ji ohrožuje, jsou riskantní, nechce ukazovat svou duchovní obnaženost, duchovní nahotu. Co však znamená, když oseká ty špičky. Především to, že začne žádat i od jiných stálou výkonnost. Ale ten druhý člověk (lidi) však ty propady stále mají, přičemž právě v nich lze hledat rozvoj vlastní cesty, sil. Ale pokud přistupuje k druhým lidem jako k sobě samé, že potlačuje hloubku, hlubiny druhého člověka (lidí) začne vnímat jako selhání. Další dvojsečná zbraň nedovolit spadnout do hlubiny, je, že žena vyzařuje: Podávám vždy a všude skvělý výkon, zvládnu cokoliv - past sebeobětování. Z vlastního vůle se strhává, ale do tohoto vědomé trpitelské oběti zatahuje další bez jejich souhlasu.

Oběť, mentalita oběti - lze přirovnat ke všem mezilidským vztazím, ale protože se teď pohybujeme ve vztahu sestraXpacient, vypíchnu zrovna tento vztah. Sestry, pozor na záměnu oběti a mentality oběti. Co to znamená. Oběť je, pokud se setra samoobětuje, mentalita oběti vypovídá, že chce obětovat pacienta na úkor její vůle a bez jeho souhlasu. Ona vlastně z něho tu oběť uměle udělá. př: sestra je uspokojena, když se jí pacient přizpůsobí, když uzpůsobuje chování jejím přáním. Ale to není jeho volba. "Udělal jsem to, abych vám, sestři, udělal radost." Potlačuje vlastní osobnost na úkor radosti sestry. Sestra může být zaskočena, že děj neprobíhá podle jejich představ, přišla náhlá změna, rozhozuje ji to. Nebo se pacient přzpůsobí, aby měl klid a nebyl peskován a když vidí, jak to sestru těší.

Bylo velmi zajímavé přirovnání výše uvedených přednášejících. Zmiňovaly "jeruzalémské plačky". Představte si křížovou cestu, kdy ženy naříkaly, plakaly. Ježíš se na ně obrátil a celkem tvrdě jim sdělil: "Nade mnou neplačte, plačte nad svými dětmi!" Když si představím třeba sebe na tomto místě, rozčílilo by mě to, pobouřilo. Ale dá se položit otázka: Proč to jeruzalémské "plačky" dělaly? Cítily s Pánem, ano, ale především měly již ve svých myslích dokončen příběh, jak to má s Ježíšem dopadnout nebo nemá. Co by měl vnímat. Naproti tomu přichází Veronika, která přijímá tu situaci, jaká je, nesnaží se do ní nějak zasahovat a spočívá v tom konkrétním čase. Takže ona jde a přitiskne Ježíši roušku na zkravenou tvář. Vidíte ten rozdíl? I tento postoj, jeruzalémských plaček může často používat sestra ve vztahu k pacientovi. Sestra "ví", co je pro něho dobré (pozn.: jen do určité míry může vědět, co je pro něho dobré), jak by měla vypadat jeho cesta, kdy a jak by měl být vyléčen. Jenže každý potřebuje jiný čas.

Cesta, jak z toho ven, spočívá především v hledání vlastní spokojenosti, vlastní naplněnosti. Většinou se žena strhává, ale je podstatné pěstova vlastní zájmy, vlastní spokojenost, jinak nebude sestra např. používat pacienta, aby on uspokojil její zájmy. Nebo kdokoliv ve vztahu. V každé ženě, či sestře je tzv. temná sestra - tam jsou právě ty negativní stránky jako agrese apod., ale je součástí jí samotné. Je potřeba ji přijmout, tak se doví skutečnou pravdu o sobě a právě v dobách temna může sestra (žena) hledat další sílu, chrání ji před nebezpečím.

Na čas se dá dnes podívat z různých typů hledisek. Je potřebný čas kairos - to je právě ta cesta hledání sama sebe, vlastní spokojenosti, životního úkolu. Hodně často právě v těch hlubinách, kde jakoby nechce sestoupit, nechce je vidět, potlačuje je. K tomu je také přirovnání o listí na stromech, které se tam drží, ale přijde sníh a pod tou tíhou spadnou. Proto je potřebné, aby žena nechala v přeneseném smyslu slova listy spadnout. Jestliže budu spokojena sama se sebou, odlehčím manželovi, klientovi.

Tento vhled ženské spirituality by mohla charakterizovat jedna věta: Být sám(a) sebou.