Mariánský měsíc květen je zpravidla naplněn vysokou pestrostí aktivit. 1.květnu letos předcházela významná událost, poslední rozloučení se zemřelým kardinálem Tomášem Špidlíkem na Velehradě a jeho pohřbení tamtéž dle jeho přání. 1.května letošního roku jako obvykle - agitace strany KSČM - uvádím to zde jen proto, že jejich "dýchánek" se koná v "našem" parku ze železnou pravidelností a parkem velmi často procházím/projíždím, tak jsem se jen musela pousmát, když jsem viděla balónky a hory klobásků připravené na grilování. My však, vyznávající hlubší hodnoty (doufáme, že správně prioritně seřazené) jsme se každý účastnili na různorodých křesťanských akcích, což mi připomíná i jednotu v různosti, neboť je tolik možností jak slavit Boha (a díky za to!) a přitom každý chceme jít za stejným cílem - blíž k Bohu. Řada lidi trávila čas 30.4.-2.5. na X.ročníku Studentského Velehradu. Já osobně jsem 1.květen strávila oslavováním Boha jízdou na kole spolu s dalšími, zhruba 35 dalšími lidmi. A co vlastně šlo? Ve Starém Městě u UH je dost aktïvních křesťanů. A i když, zaměři-lím se teď na Pastorační radu a spousta jejich nápadů je společné dílo vícero lidí (vzájemná spolupráce) - je v ní jeden neskutečně činororodý člověk, který už naplánoval a uskutečnil mnoho dobrého pro lidi různých věkových kategorií. Před šesti lety přišel nápad ohledně putování po památkách v okolí. Kříže u cesty, kapličky, Boží muka.


Nápadu předcházel impuls a vědomí toho, že lidé často zapomínají a nevěnují historii takovou pozornost, jakou by si zasloužila. To, co nám zanechali předci a na základě jejich víry, jejich vztahů ke kořenům, vlasti, můžeme čerpat i doteď. Často procházíme či projíždíme kolem různých památek bez povšimnutí a přitom nám kolikrát nedochází, že tyto památky, které oni postavili, se vždy pojily k důležitým událostem jejich života. Byly projevem vděčnosti, výrazem úcty, či prosby k Bohu, jehož působení si ve svém životě daleko více uvědomovali než my v dnešní době.

První ročník byl spíš pilotní, kdy organizátoři tohoto nápadu mapovali terén, trasy a dohromady jich šlo/jelo celkem 4. Další rok to bylo 15 lidí, dalších 20 a letos téměř 40. Ale abych byla přesnější, spíš jde o cykloputování. Vždy byly na výběr 2 trasy. Jedna stabilní klasická krátká - t.j. St.Město-Zlechov-Tupesy-Velehrad-Modrá-Staré Město. Ta je každý rok. Pak je delší (tak na 30km). Už si ani nepamatuji, kde všude se bylo (a taky i s letoškem jsem se zatím zúčastnila 3x). Ale jelo se i na Kostelany n/Mor., Polešovice, Nedakonice, pak i Buchlovice apod. Probíhá to vždy tak, že nám organizátoři rozdají mapky s podrobným popisem trasy s očíslovaním zastavení (kaple, kříže, Boží muka). Přičemž se mi líbí i to, že kolem těch památek jen tak neprojedeme. U některých památek máme i nějaký úkol, třeba doplnit, kdy byla tato památka postavena apod. V děvět ráno se vyjíždí a zhruba ve 14 hodin byla konečná zastávka na Orlovně s občerstvením (opékání špekáčků a nápoje). Každý rok s námi pravidělně jezdí taktéž kněz farnosti - P. Miroslav Suchomel.

Letošní ročník byl pro nás vyjímečný duchovním zakončením akce - mší svatou na stavbě budoucího kostela Sv.Ducha, poté s projekcí historie počátku stavby až dodneška (o tom později) a také prozkoumáním  nové trasy. Všichni jsme letos vyjeli právě po ní. Možná proto, že zmíněnou krátkou trasu už každý notoricky dobře zná. Letošní dlouhá trasa: Staré Město-Babice-Kudlovice-Halenkovice-Spytihněv-Babice-St.Město. Stručně o památkách:

1. První památkou byl model kostelíka umístěný na konci Michalské ulice ve St.M. Tady se dá vidět kostelík, jaký zde stával do roku 1789. Pak zbořen. Dle písemných pramenů zde byli sv. Metodějem pokřtěni kníže Bořivoj a jeho manželka Sv. Ludmila, babička sv. Václava. Model byl instalován p. Michalcem.

2. Z 1.památky navazujeme ulicí "Za kostelíkem" k Baťovu kanálu. Cyklostezkou jedeme podél Baťového kanálu. U mostu u Huštěnovic je tabule, informující o místě rodiště Vojtěchy Hasmandové, významné představené řádu Boromejek, perzekuované komunistickým režimem.

3. V Babicích jsem z cyklostezky vyjeli až k hlavní silnici a tam blízko zastávky (u horní, pozn. pár metrů dál je i Motorest) stojí socha Panny Marie z roku 1869 s nápisem - "Útočiště hříšníků".

4. Dále jsme projeli přes hlavní silnici na druhou stranu směrem na Kudlovice, tam je rozlehlý hřbitov Babic a před ním stojí kříž z roku 1871 s nápisem - "Pochvalen buď Ježíš Kristus".

5. U cesty směřem na Kudlovice po levé straně kříž z roku 1909 - s nápisem "Dokonáno jest".

6. Na okraji vstupu do Kudlovic kaplička postavená jako poděkování od odvrácení moru, postavená někdy po roce 1663.

7. Zhruba ve středu obce na kraji silnice se nachází kaple Sv. Jana Křtitele se sousoším křtu Krista nezvyklého typu z roku 1747.

8. než budu pokračovat, musím říct, že jsme se sešli dobrá parta, je to určitě i tím, že se vzájemně většinou dobře známe, nechyběl humor, ani krásné počasí a taky se stalo, že v reálu se občas těžko navazovalo podle mapy, protože některá místa byla na 1.pohled skrytá, tak jsme občas zabloudili do polí a byla sranda, ale zas celkem brzo vrátili už správně, ale měli jsme z toho švandu. Nyní již pokračuji dál po trase. Další zastávka byla u vinných sklepů - doklady o osázení vinohradů již z r. 1657. Přiznám se, že já osobně jsem o vinných sklípcích v Kudlovicích neměla ponětí.

9. Po celé trase jsme převážně stoupali do kopců (toho stoupání bylo celk. více než klesání, v mezičasu rovina) to byla fuška, ale krásná. Když jsme vystoupali s kolami nad vinné sklepy a ještě další kopec, naskytl se nám pohled nejen na kapličku na Hradské nad Halenkovicemi z r. 1890, ale i na Bílé karpaty a Hostýnské vrchy. Touto polní cestou jsme jeli delší dobu, až jsme vyjeli u silnice směr k Halenkovicím a to u..

10. ...soch sv. Petra a Pavla. Krátká modlitba.

11. Tady jsme odbočili doleva na cestu vedoucí přes most, za mostem doprava, po cestě (OPĚT) do kopce. A tam na křižovatce v polích se nachází kříž s nápisem - "Má krev a mé rány k spasení světa", vystaven od Tomáše Polišensky. Zde jsme se krátce pomodlili.

12. Tady jsme se nějak nevěděli zorientovat, jeden z náš jel na průzkům. Jinak nás na mapce pobavila infomace "odbočíme doprava jdeme až na náves - u návsi hospůdka s občerstvením - kde vidíme kapličku. Najednou jel kolem mladý cyklista a P. Miroslav Suchomel na něho svým nepřeslechnutelným hlasem zavolal, zda ví, kde je náves? Věděl. Možná proto, že byla blízko hospůdka :-D. Bavím se, ale kde myslíte, že jsme skončili - přesně tam. Občerstvili jsme se, mohli jsme si krásně odložit kola na zahrádku. A je zajímavé, jak si Pán vše vede, protože zrovna, když jsme se zvedali a došli ke Kapli se zvonicí "Na kopci" (což jsou zhruba 2 min.času. Zajímavý nápis na kapličce: "Leta Panie za purcmistra Jana Jurzenia fojt roznovski" ), bylo přesně pravé poledne a vyzpívali jsem Salve Regina. A v mnoha našich myslích probíhala myšlenka, kdoví po jak dlouhé době se zde vůbec někdo zastavil a třeba i pomodlil..A tak je to určitě s více památkami.

13. Sjeli jsme kopec z Halenkovic směr Spytihněv. U hřbitova v polích před Spytihněvi je kříž z roku 1931 s nápisem "Kříž Krista Ježíše budiž útočiště naše".

14. U křižovatky ve Spytihněvi je socha sv. Jana apoštola. Na přední straně nápis: "Blahoslaveni, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy pozváni"

15. Kostel ve Spytihněvi postaven v roce 1712 (pod Spytihněvské arcijáhenství kdysi patřilo i St.Město)

16. Pár metrů za kostelem u silnice ve Spytihněvi se nachází kaplička Panny Marie (rok neznámý)

Vrátili jsme se do St.Města opět stezkou podél Baťového kanálu. Nevím, jak kdo je obeznámen, ale pro ty, kteří ne, osmým rokem se staví multifunkční kostel Sv.Ducha. Právě na jeho staveništi v místech, kde po dokončení stavby bude stát Svatostánek, kde budou probíhat mše, tady jsme zakončili naše putování po památkách mší svatou. V prostorách budoucího kostela, ve světle prozatím osmiletého úsilí, překážek, modliteb i finančních darů, v kruhovém půdorysů 12 sloupů (jako symbol 12 apoštolů) pod ještě nezastřešeným prostorem a širým nebem - tady jsme více než kdy jindy, pocítili jednotu lásky a milosrdenství. Přítomni byli další farníci St.M., kteří na putování nebyli a dokonce - sestřičky Boromejky z Prachatic! Pro mě osobně měla velký rozměr nejen mše svatá, ale také zastoupení snad všech generací, od mladých rodin s malými dětmi předškoláky, dvacátníků, třicátníků, střední i starší generace. Když se ještě zastavím u malých dětí a cykloputování, i jich bylo dost a ony všechny(!) zvládly celou památkovou trasu a ještě měly dost energie i tady a taktéž byly pro ně připraveny různé soutěže pak po mši. Nechyběla ani možnost zakoupit si občerstvení a nápoje za skutečně lidové příjemné ceny.

Po mši svaté o patro níž proběhla asi půlhodinová prezentace o historii původu záměru stavby tohoto kostela až do současné situace. Tady chci upozornit, že šlo taktéž o představení nových webových stránek. Vy, kteří se chcete dozvědět něco více, doporučuji tento odkaz - http://www.stavimekostel.cz/. Informace lze získat i na webových stránkách farnosti Starého Města (myslím, že by se tam pak měly objevit fotky z letošního putování po památkách) http://www.farnoststaremesto.cz/

Všímám si a až mě to dojímá, kolik mladých rodin vidím s malými dětmi, jak se jim intenzivně věnují, tatínky nevyjímaje. Těší mě to, že chtějí to dobro předávat svým dětem, že se spoludílí na jejich růstu. V mediálním a celospolečenském masírování o "zkaženosti světa, benevolentnosti výchovy rodičů a jednání dětí a mladistvých" je často vidět (aspoň já ji vidím) i opačnou stránku toho všeho, jen pochopitelně - kdy nás ještě nějaké médium, snad kromě pár křesťanských - informovalo o DOBRÉM, kterého taky není málo - co se děje, co komu kde pomohl a jak vychovávají děti křesťané? Myslíte, že o tom někdy uslyšíte? Určitě ne! Ale my přesto či právě proto nesmíme ustávat v pevném postoji chtít konat dobro. Je potřeba vytrvat ve skutcích lásky i modlitbách. Svědčit věrohodným životem s Kristem, být hodnými následování a nepodléhat falešným majáčkům o tom, že dnes už prakticky nic nemá smysl, ani to dobro (proč se tedy snažit). Koneckonců není zrovna toto úmysl Zlého, on dnes používá zbraně daleko rafinovanější. Nezapomínejme, kde je zdroj naší naděje (a naděje všech, kteří se po ní možná právě nás, budou ptát).

A když jsem u rodin, srdečně vás chci pozvat a informovat již o tradiční pouti za obnovu rodin a nových kněžských a řeholních povolání, která se uskuteční 8.května od 16.hodin na Velehradě (růženec, poté adorace, možnost svátosti smíření). Adorace je od 17.00, mše sv. od 18.00.

BOHU DÍKY ZA VŠECHNA DOBRODINÍ!