Je věčná kniha lásky, lásky plná.

Jedni v ní sotva pár stránek letmo listovali.

Hořeli druzí, slzami poplakali děj její líbezný.

Psali ji dlouho, tisíciletí.

I my dva do ní možná připíšeme větu.

V železech lásky spoután, štěstí blízek,

blaženství její poznav, stesk i žal,

jak šťasten byl bych, kdybych v této

knize, řádeček aspoň jeden přidělal.

S. Ščipačov