Pro zdravotníky nebude toto téma, včetně postupů, ničím novým. Ale je dobré čas od času si některé věci zopakovat, zvlášť pokud nemají moc zkušeností se skutečnou záchranou lidského života, jako např. na JIP, ARO, záchranáři apod. Nakonec, informace mohou ocenit ti, kteří se pohybují v mimozdravotnickém prostředí. Poskytnout první pomoc je totiž povinen každý občan a neposkytnutí první pomoci je ze zákona trestné. Jenže..doteď mě nepřestává udivovat, jaké jsou ty naše zákony kocourkovitě postavené! Jestliže je to povinnost každého občana, proč se tedy předmět první pomoci  povinně nevyučuje už na základnícn školách?! Proč neprobíhají školení u všech profesí, ve všech firmách, nejen u zdravotníků! Pak se nedivím, že jsou lidé kolikrát bezradní, když vlastně neví, co mají dělat.


Zabývat se budu zejména KPR, na ostatní tady není prostor, nicméně nezapomenu na konci článku uvést nějaký užitečný zdroj.

Čas od času se pokyny pro předlékařskou první pomoc mění. To je ta, kterou poskytují občané na místě vzniku náhlé, ohrožující příhody bez jakéhokoliv speciálního vybavení a pomůcek. Cílem je neprodlené obnovení průtoků okysličené krve mozkem u osoby postižené náhlým selháním jedné či více funkcí. Včasná první pomoc je rozhodující! Nezapomínejme, že po 5 min. bez kyslíku dochází již k trvalým následkům různých stupnů poškození mozku! I když bych přála, aby se zároveň nikdo nemusel dostávat do podobné situace. Cvičení na "panďulákovi" a v "celkovém klidu" je skutečné diametrálně odlišné a to nemluvím, pokud by se člověk dostal do situace, kde je raněných více lidí. No rozhodně jakákoliv pomoc je lepší, než žádná, na tom se nakonec shodnou všichni.

Jsou určité rozdíly při postupu první pomoci u člověka v bezvědomí, kterého již takto nalezneme, u člověka, který nám zkolabuje přímo před očima, u dětí do 8 let a nad 8 let a u těch, u utonulého apod. První tři kroky u všech jsou však stejné. A to:

1. zjistit, jak na tom člověk potřebující pomoc je. Oslovení, zatřesení, všímáme si zbarvení sliznic, cyanózy (zmodralé zabarvení kůže - pokud kůže modrá, značí to o nedostatečném okysličování), zranění apod. Zachraňující by měl takového člověk zhodnotit pečlivě a zároveň velmi rychle, aby pak mohl přistoupit k samotné pomoci. Po zhodnocení stavu a nereagování, především:

2. převrátit na záda, hluboké zaklonění hlavy (tím dojde k uvolnění jazyka, pokud je zapadlý a k průchodnosti dýchacích cest, někdy se stává, že masáž srdce nepotřebuje, že hl.problémem byla neprůchodnost dých.cest - sam.i poté zavoláme 155). Třemi prsty držíme bradu, dlaň je nad ústy, ucítíme nebo neucítíme nějakou dých. činnost a zároveň se díváme na hrudník, jestli se zvedá.

3. Zjistíme, že dotyčný člověk nereaguje, srdeční akce není. Než zavoláme 155, zkusíme zavolat na kolemjdoucí, že potřebujeme pomoc (pozn.: nedělám si moc iluzí, že by někdo přišel, ale občas se můžete dočkat i příjemného překvapení).

Další kroky se budou lišit. Nejdřív upřesním rozdíly, něco k tomu napíšu, a pak rozeberu krok po kroku KPR.

U dospělého člověka, kterého již v bezvědomí nalezneme - po uvolnění dých. cest nejprve zavoláme RZP -uvést místo, kde se nacházíme, stručně vylíčit situaci člověka v bezvědomí, uvést na sebe telefon - i když nevím jak to přesně v těch centrálách je, možná se jim automaticky zobrazí /dispečerka může ještě zavolat zpátky, nebo pokud si nevíte rady, může vás navigovat, co máte dělat/, bylo by dobré se i představit /ale není podmínkou/ Do příjezdu udržovat vitální funkce /pokud možno/ člověka v nouzi. Po zavolání RZP zahájíme KPR v poměru 30:2. Tj. 30x srdeční masáž, 2x vdechy. Postupy se čas od času renovují a dnes se od dýchání z úst do úst upouští. Důležítější je masáž srdce. Za minutu 120x srdeční masáž, mělo by to být 2 stlačení hrudníku za 1 sekundu. Stlačování do 1/3 hloubky hrudníku. Před samotnou KPR se doporučuje pět iniciačních (zahajovacích) vdechů.

U dospělého člověka, který nám zkolabuje přímo před očima - může jít o infarkt, CMP i o jinou situaci. Každopádně kromě zmíněných prvních kroků pak při KPR vynecháme vdechování, pouze provádíme srdeční masáž srdce. Zdůvodňuje se to tak, že v tomto případě je ještě dostatečně okysličený (vzhledem k tomu, že zrovna zkolaboval), takže ta nepřímá srdeční masáž je pro tohoto člověka daleko důležitější (prospěšnější). Frekvence počtu masáže se nemění, je to 120x za minutu.

U dětí nad 8 let je to v podstatě stejné, pokud jde o zástavu srdeční - je praktický stejný postup s tím, že si všímáme rovněž konstituce postavy. Zatímco u dospělého člověka je mnohdy potřeba vdechnout prakticky co nejvíce můžeme (celou kapacitu dechu na jeden výdech), u dětí vdechujeme tak o polovinu méně, přiměřeně.

Výjimka je jednak u dětí i mladistvých, ale někdy i dospělých, pokud jde o utonutí, nebo u dětí a mladistvých, pokud nejde o zástavu srdeční primárně - zatímco u dosp.se většinou zastavuje krev. oběh až pak dech, jinak je tomu u dětí a výše zmín.skupin - u nich se nejdřve zastavuje dech a až pak srdce, tj. např. u vdechnutí cizích těles, zvracení u mladistvých po alkoholu či u těch, které vytáhli jako tonoucí z vody. Tudíž tady je postup jiný, nejdříve se minutu resuscituje a až pak volá RZP.

Otázka vyčištění ústní dutiny před KPR je sporná a spíš se nedoporučuje. Nebezpečí zatlačení cizího tělesa ještě hlouběji nebo aspirace zvratků apod. a násl. také rozleptání plic. Je mi jasné, že je to jako babo raď, takto textově se to krásně píše, asi člověk vidí přímo v té situaci. O nic méně záviděnihodná ale je, pokud je více raněných a přitom se to bere tak, že zachraňující člověk se nesmí vzdálit od člověka v bezvědomí, i když k tomu má vážný důvod, je to jakože prakticky stejné, jako kdyby mu vůbec neposkytl první pomoc. A další, babo raď. Proto je dobré a je to uvedeno i v těch 1.krocích, že je skvělé, pokud vám přijde ještě někdo jiný na pomoc. Ve dvou je to lepší a přece jen i u KPR, je to fyzicky velmi namáhavá činnost, tak se mohou prostřídat a druhý zároveň i bez zmatků zavolat RZP. K dutině ústní - v lékarně se dají koupit resuscitační roušky - hyg.důvody. Ale pochopitelně, pokud je v ústech překážka bránící efektivnosti prokysličení, je to stejně na nic.

A teď k samotné resuscitaci (u poranění páteře by se ale nemělo s dotyčným hýbat):

1. uložit člověka na záda (pokud tak již neleží), nejlépe na rovnou podložku

2. hluboký záklon hlavy, zjistit, zda dýchá, nedýcha-li:

3. 2 vdechy z úst do úst tak, že hlavu držíme v záklonu, nosní dírky stiskneme k sobě, vdechneme, po vdechnutí, povolíme nosní dírky, pak zase stiskneme a znovu vdechneme. Pozn.: pri uvolňování a opětovném stisknutí neodtahujte ruce úplně pryč, stejně jste úplně skloněni nad pacientem a KPR musí probíhat v přesné cíleném kontinuálním sledu.

4. u člověka si klekneme zboku, levou ruku hřbetem dlaně položíme doprostřed hrudníku mezi prsní bradavky, pravou propleteme s levou (propletené prsty s levou i pravou). Lokty (a na to si dávat pozor), klečíte na kolenou, lokty jsou natažené v bode mezi prsními bradavkami a mačkáte do 1/3 hloubky hrudníku. Ani tady ruce z hrudníku vůbec neoddalujeme - až v momentě, kdy jdeme zase člověka prodechnout po 30 stlačeních. Vdechy 2, to je pořád dokola. Pozn. k nataženým loktům: fyzicky se namáháte méně, navíc přenášíte celou svou váhu.

U dětí do 12 let -hrudník stlačujeme pouze jednou rukou hřbetem dlaně. U kojenců jen dvěma prsty, ukazovákem a prostředníkem. U kojenců přikryjeme u dýchání z úst do úst jeho pusinku, ale zároveň i nosík - a také přiměřeně vdechujeme.

Musíme-li se od člověka přece jen vzdálit, dáváme do stabilní polohy:

1. leží na zádech, noha, která je nam blíž, v koleni pokrčíme

2. ruku na opačné straně přeložíme přes hrudník

3. tuto ruku chytneme za loket (čímž zároveň fixujeme), druhou ruku chytneme za pánev (tak si pomáme) a přetočíme člověka na naší stranu.

4. hlavu musíme upravit tak, aby obličej směroval bokem dolů (kdyby náhodu zvracel, aby se neudusil) a dlaň té ruky, kterou jsme mu překládali přes hrudník směřovala pod bradu, hřbet té dlaně, čímž zároveň zafixujeme i jeho hlavu.

užitečný odkaz: http://prvni-pomoc.webgarden.cz/pravidlo-abchttp://www.prvni-pomoc.com/

 Ještě pár pozn. do placu:

- prosím, nepodceňujte úrazy hlavy. Bylo už mnoho případů, kteří skončili v podstatě zbytečně smrtí. Jsou situace, kdy ani ta nejrychlejší pomoc už nedokáže člověku pomoct, ale teď se spíš chci zmínit o případech, kdy dojde k úrazu hlavy, ale ten dotyčný normálně kominukuje, "nic mu není", nic ho nebolí, odmítá pomoc, že "je to dobré". Nenechte se zmást, neprodleně zavolejte sanitku. V jedné chvíli je "všechno v poho", ale za hodinu již může upadnout do bezvědomí až kómatu s rozsáhlým krvácením do mozku. Do předání lékařů nepřetržitě sledujte vědomí. Mluvte na něho (ni)

užitečný odkaz ke zmíněnému tématu: http://blog.rescue112.cz/poraneni-hlavy/

- cévní mozkové příhody: opět, nenechte se zmást, pokud najdete člověka v tomto stavu: pokleský koutek, nebo obtížné mluvení, nebo nerozumí význam vašeho sdělení, nebo při předpažení jedna končetina klesá (může se objevit jeden, ale i kombinace příznaků), ale je při vědomí a snaží se komunikovat - neprodleně zajistit lékařskou pomoc. Toto je stav, kdy se ještě může člověk z toho dostat. Čím rychleji se dostane do nemocnice, o to víc klesá možnost trvalého postižení či smrti. NEMUSÍ to sice tak být, protože se může ještě CMP silně rozvinout, ale v podstatě, vzhledem k tomu, že nikdo z nás neví, kolik máme vyměřeno, nikdy nemůžeme vědět, jak moc úspěšné léčení může být. I když se zdá být situace beznadějná, nevíme, nakolik se lékařům podaří stav zvrátit. Jestli člověk zemře, je to těžké, ale zachraňující aspoň ví, že udělal právě tolik, kolik v dané situaci udělat měl. Osvěta CMP je už dostatečně rozsáhlá, ale stále jde o alarmující počet úmrtí spolu s infarktem myokardu. A pozor, jak CMP nebo AIM (akutní infarkt myokardu) postihuje (dokonce čím dále častěji) i lidi mladé! Pokud je člověk již v bezvědomí, jeho šance jsou mizivé...

užitečný odkaz ke zmíněnému tématu: http://www.mozkovaprihoda.cz/

- AIM (akutní infarkt myokardu): zaměřuji se na situace, kdy přijde infarkt na člověka ve vaší přítomnosti. Je potřeba ho uklidnit, neprodleně zavolat RZP, dokonce jsem slyšela od internistky, že člověku může pomoct (ovšem podmínka je vědomí) kapka něčeho ostřejšího. Ta kapka ostřejšího se obvykle podá, pokud nemáte zrovna nic u sebe na uklidnění jako Diazepam. Pokud je po ruce Nitroglycerin, podejte pod jazyk. Někdy, pokud je dotyčný "srdcař" ho může mít u sebe. Je málo pravděpodobné, pokud je i k dispozici inj.lék proti bolesti  aplikující se do svalu,  že by napadlo zachraňujícímu ho dotyčnému pichnout, většinou dochází aplikovat zdrav.sestra nebo se chodí na středisko (pokud nějaké takové injekce má). Říkám to jen kvůli tomu,: !pozor! - u AIM se NEAPLIKUJE NIC INTRAMUSKULÁRNĚ, mohlo by dojít ke kardiogennímu šoku, smrštění svaloviny a srdce je svalový orgán. Toto, co popisuji, je ještě ten nejlepší případ. Pokud se člověk drží za srdce, ale ta bolest se stupňuje postupně, že je velmi reálné, že RZP přijede dříve, než by stihl upadnout do bezvědomí. U AIM se mluví o tzv. "zlaté hodince" - to je doba, kdy se dostane do hodiny od začátku infarktu do profesionální péče. Ještě v této době (záleží samozřejmě i na typu infarktu) je velká šance, že dotyčný člověk zůstane téměř bez následků.

 užitečný odkaz ke zmíněnému tématu: http://www.ordinace.cz/clanek/jak-ucinne-pomoci-pri-nahle-srdecni-prihode/