Spravedlivý z víry bude živ.

(Ř 1, 17)

Bůh nikomu nestraní.

(Ř 2, 11)

Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší, ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní.

(Ř 2, 13)

Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy, jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.

(Ř 3, 22-24)

Kdyby Abraham dosáhl spravedlnosti svými skutky, měl by se čím chlubit - ale ne před Bohem!

(Ř 4, 2)

Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.

(Ř 4, 4-5)

Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.

(Ř 4, 7-8)

Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.

(Ř 5, 1-4)

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

(Ř 5,5)

Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše náš smířené zachrání jeho život.

(Ř 5, 10)

 Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.

(Ř 5, 18)

Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedliví.

(Ř 5, 19)

Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno.

(Ř 6, 17)

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.

(Ř 6, 23)

Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím, když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.

(Ř 7, 22-23)

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

(Ř 7, 24)

Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!

(Ř 7, 25)

Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

(Ř 8, 14-15)

 Jsme spaseni v naději, naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.

(Ř 8, 24-25)

Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha: neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.

(Ř 8, 27)

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

(Ř 8, 28)

Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

(Ř 8, 31)

On neušetřil vlastního Syna, ale za nás všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

(Ř 8, 32)

Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení, úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo moc?

(Ř 8, 35)

Jsem si jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

(Ř 8, 38-39)

Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.

(Ř 9, 15)

Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

(Ř 9, 16)

Snad mi řekneš: Proč nás tedy Bůh ještě kárá?

(Ř 9, 19)

Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"

(Ř 9, 20)

Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

(Ř 9, 21)

Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou.

(Ř 9, 25)

Kdyby nám Hospodin zástupů nenechal aspoň símě, bylo by s námi jako se Sodomou, Gomoře bychom byli podobni.

(Ř 9, 29)

Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.

(Ř 10, 4)

Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme ke spasení, neboť Písmo praví: "Kdo v něho věří, nebude zahanben.

(Ř 10, 10-11)

Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají.

(Ř 10, 12)

Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!

(Ř 10, 15)

Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.

(Ř 10, 17)

Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb, je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.

(Ř 11, 16)

Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá, oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy, nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!

(Ř 11, 17-18)

Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!

(Ř 11, 19-21)

Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat, oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.

(Ř 11, 22-23)

Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!

(Ř 11, 24)

Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť, to ať je vaše bohoslužba.

(Ř 12, 1)

A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

(Ř 12, 2)

Máme rozličné dary podle milosti, které byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlasu s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává úpřimně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

(Ř 12, 6-8)

Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

(Ř 12, 9)

Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

(Ř 12, 12)

Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro a  ne zlo.

(Ř 12, 14)

Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

(Ř 12, 16)

Je-li možno, pokud záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

(Ř 12, 18)

Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.

(Ř 12, 19)

 Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít, tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.

(Ř 12, 20)

Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.

(Ř 13, 8)

Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku, vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, než jsme uvěřili.

(Ř 13, 11)

Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla.

(Ř 13, 12)

Bratřa ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním v jeho názorech.

(Ř 14, 1)

Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí, vždyť Bůh jej přijal za svého.

(Ř 14, 2-3)

Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.

(Ř 14, 5)

Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

(Ř 14, 6)

Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu.

(Ř 14, 7)

Proč tedy ty, slabý, soudíš svého bratra? A ty silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolici Boží.

(Ř 14, 10)

Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

(Ř 14, 13)

 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.

(Ř 14, 17)

Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebo a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.

(Ř 14, 22)

Každý z nás ať vychází vstříc bližnímu, aby to bylo k dobru společnému růstu.

(Ř 15, 2)

Chvalte Hospodina všichni národové a vzdej mu chválu lid všech zemí.

(Ř 15, 11)

Prosím vás, bratři, abyste si dali pozor na ty, kdo působí roztržky a chtěli vás svést od učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim! Takoví lidé totiž neslouží Kristu, nýbrž svému prospěchu a snaží se krásnými a pobožnými řečmi oklamat mysl bezelstných lidí.

(Ř 16, 17)