Před 2-týdny, počítám-li začátek Dolomit, jsem strávila týden mezi Dolomitami a části Tyrolska, t.j. bydleli jsme v domě Velehrad v St.Martin in Gies ve výšce 1310 m. n.m. pod taktovkou pana správce Záleského, vynikajícím organizátorem zájezdu - Kamilem Psotkou, na milimetr přesným řidičem panem Skalíkem, s osobností s autenticitou jeho vlastní, duchovním doprovodem, P. Františkem Petríkem (kterého kvality je popsat velmi těžké, to se musí zažít, kdo ho dobře zná, ten ví..v současnosti působící už několik let v Olomouci, v kostele sv. Móřice + řada dalších aktivit, např. návštěva a služba vězňům aj.), dále knězem, působící v St.Martinu, kunovským rodákem - P. Antonínem Hráčkem a našimi kuchaři (kteří se FAKT osvědčili) - a tímto zdravím mladé, radostí v srdci naplněné manželé - Radku a Michala Moricovi.


Takže je týden po ukončení zdolávání vrcholů, hor, feratt, vysokohorské turistiky. Fyzicky, byť netrénovaný jedinec, jsem byla kupodivu fit. Oproti loňsku to se mnou zamávalo se spánkem (myšleno doma). Ani nevím, jak jsem byla schopná pracovat, každopádně skutečně až teď můžu říct, že jsem odpočatá, jinak jsem uplynulý týden padala vyčerpáním  a nebyla schopna ničeho, psaní už vůbec ne.

Nebudu se zabývat samotným domem Velehrad, loni jsem se jak o něm, tak o válce v Dolomitech v hrubých rysech zmiňovala, viz tyto odkazy:

http://katis.signaly.cz/0908/dolomitsky-zapisnik-1-cast, http://katis.signaly.cz/0908/dolomitsky-zapisnik-2-cast.

 Letos se chci ve svém článku zaměřit zejména na mše sv. během celého týdne (24.7.-31.7). Hory jsou skutečně nádherné, nevyzpytatelné a evangelizující. To platí pořád, i když se mi letos nestaly žádné příhody, u kterých by to mnou bytelně proniklo (více v článku z předchozího roku). To však neznamená, že jsem necítila Boží přítomnost, právě naopak. A kromě toho na mě dýchala atmosféra bytí pár set lidí, kteří se živí těžkou zemědělskou prací, vnímala jsem dotek Boží, i když jsem ochutnávala kvalitní sýry s láskou udělané tamními obyvateli z přírodních zdrojů, když jsem viděla, s jakou láskou ty produkty balí, když si udělají čas na to, co právě mají, když nikam nespěchají, ale klidně se věnují zákazníkovi, i když je dávno po poledni, protože je fronta, při poslouchání tyrolské kapely - no to byla nádhera! atd.

Vysvětlení k názvu článku: "podhorské" kázání - proto, že jsme bydleli prakticky v údolí. Ve 1310 m. n.m. "Pearls and diamonds" (Perly a diamanty) - no protože výstižněji bych nemohla nazvat homílie P. Františka Petríka, i když právě ten kus jeho osobnosti v pouhém popsaném slově chybět bude (to nelze přenést), ale říkám si, třeba dokáže i takto oslovit, probudit. To by bylo krásné.

24.7.2010 - večer, v den příjezdu: 

Evangelium Mt 13, 24 - 30 (Podobenství o pleveli mezi pšenicí):

Předložil jim jiné podobenství: "S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel? On jim odpověděl: To udělal nepřítel. Sluhové mu řeknou. Máme jít a plevel vytrhat? On však odpoví: Ne, protože při trhání byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně, a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly."

Z hl.myšlenky P. Františka Petríka:

- mluvil o rostlině - Jílek mámivý - po některé ze mší sv. mu řeholní sestra ukázala v jedné ruce pšenici, v druhé jílek mámivý, přičemž P.František měl poznat, co je co. On to však nepoznal, ani nikdo jiný. K nerozeznání podobné. S jílkem je to tak, že je napojen na kořen pšenice a když se utrhne, tak i se pšenicí. Když se naopak nevytrhne jílek i s kořenem, poroste dál..

- mluvil také o tom, že v církvi už dávno vznikla myšlenka o tom, že církev mají tvořit jen svatí. JENŽE  - my lidé nemáme právo ukázat na někoho a říct: ty a ty sem nepatříš..často nedokážeme rozpoznat hranici dobra a zla, jediný, kdo to dokáže, je Bůh. Jen on má schopnost rozlišovat. Na posledním soudě to bude podobně jako v závěru evangelia. A tak nejhlavnější myšlenka P.Petríka na den, či respektive na celý dolomitský týden (my můžeme doplnit prakticky napořád) byla výzva k trpělivosti. Mít trpělivost se sebou samým a také s ostatními.

25.7.2010 - den druhý, ranní mše sv.:

- zde bylo evangelium o "10 spravedlivých", myšleno postupné slevování ze 40 spravedlivých v Ninive na 10 a pak až na jednoho. Pokud se najde aspoň jeden spravedlivý, Bůh město nezničí..

Z myšlenky P. Františka Petríka:

- málokdy si uvědomujeme, že se v tom skrývá VELKÁ PRAVDA.  My nemáme propadat malomyslnosti, i když vidíme, že je nás hrstka věřících, těch, kteří vyznáváme křesťanské hodnoty, když vidíme, jaké je to v práci, doma..ale máme si především uvědomit, že právě díky této hrstečce Bůh svět uchovává..

- tady vyzval P. František především k vděčnosti. Zkusit se zaměřit více na vděčnost než na prosby..

- pozn. k prosbám: i když Bůh nevyslyší naše prosby, neznamená to, že když ho prosíme o chleba, dá nám něco jiného, či dokonce hada. (srovnej s Lk 11, 5 - 13) On nám dává daleko více, SEBE, potažmo Ducha sv.! To je daleko podstatnější. Nebo byste chtěli odmítnout Ducha sv.?? A v Duchu sv. jsme uschopňováni k daleko větším věcem. Je třeba daleko lepší, když (aniž si třeba uvědomujeme přímý vliv) skrz naše skutky, víru někdo najde Krista, než když Bůh vyslyší naše prosby. Nebo když už prosit, raději za druhé. Když totiž prosíme za druhé, znamená to, že ho máme také rádi. Když máme někoho rádi, nemůžeme mu zlořečit.

Intermezzo: děcka, zachvíli pochopíte, že mám místami zatmění, v následujících řádcích budu uvádět jen myšlenky, a to v některých místech taky s bílými sektory, v násl.dnech jsem vám schopna říct, která evangelia se četli, ale už nevím, ke kterým dnům patřili, vyjma 28.7. Tak vám dám aspoň odkazy na ty evangelia. Vím, že tam zaznělo: Lk 12, 15 - 21 (Podobenství o boháči a stodolách), Lk 14, 25 - 33 (O rozhodnutí pro Krista)

26.7.2010 - den třetí, ranní mše sv.

- hl. promluva P. Františka Petríka byla o výchově a SEBEVÝCHOVĚ

- těžší je sebevychovávat, než vychovávat jiné..ale my, jestliže chceme vychovávat, se musíme sebevychovávat, přičemž si nemůžeme myslet, když dojdeme do určitého bodu, jsme dostatečně vychováni. Ne, to je celoživotní cesta. Naše sebevýchova musí být především PRAVDIVÁ - tzn. ostatní vidí, že upadneme, že děláme chyby, ale že se také snažíme, ale také umíme (jsme schopni) si ty chyby přiznat, když se nedaří. Jen tak můžeme věrohodně působit na druhé.

27.7.2010 - den čtvrtý, ranní mše sv.

- dnes z promluvy P. Antonína Hráčka

- co to znamená zvěstovat Boží poselství =pedávat víru.

- máme si připomínat dějiny našeho povolání, dějiny naší cesty, ty, kteří nám víru předali, přitom nejde jen o jednoho člověka. Když budeme za ně děkovat, pak my můžeme být uschopňováni k dalšímu předávání víry. A ani my bychom tady nebyli (na mši sv.), kdyby nám neměl kdo víru předat.

 28.7.2010 - den pátý, večerní mše sv. (opět P. František Petrík)

- klíčová slova: pole, perla, obchodník, poklad

Dnes byla trilogie evangelia, hned uvedu v plném znění:

Mt 13, 36 - 43 (Podobenství o pleveli):

Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: "Vylož nám to podobenství o plevelu na poli!" On jim odpověděl: "Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého, nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti a hodí je do ohnivé pece, tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!"

Mt 13, 44 (Podobenství o pokladu v poli):

Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje, z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.

Mt 13, 45 (Podobenství o perle):

Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu, jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

- z myšlenek P. Františka Petríka

Člověk musí vědět, KDE ten poklad hledat a PROČ ho hledat. Pole, perla - to je církev, to jsme my v církvi. Bůh nepotřebuje naši pomoc, ale my máme hledat možnosti, jak objevovat další perly (potažmo ty, kteří Boha ještě neměli možnost poznat, nebo jsou hledající. Je také řada lidí, kteří aniž si toho byli vědomí, plní desatero a netuší, že v podstatě jdou po stopách Kristových). Je podivuhodné, jakým způsobem dospěli ke křestu lidé v dospělém věku. Objevili perlu bez cesty, ale tu cestu budou muset najít sami.

V hledání perel jsme na tom podobně jako obchodník. A také Ježíš je obchodník. Je to vzájemné.

1. Ježíš chce shromažďovat perly na pole (nás do Božího království)

2. Zároveň i my jsme obchodníci, když hledáme perly na pole pro Krista

Máme se zamyslet nad tím, kým (čím) jsme, co hledáme a kde to hledáme - pole, perla, obchodník, poklad.. přemýšlejme..

29.7.2010 - den šestý, ranní mše sv. (P. Antonín Hráček):

- často se trápíme tím, když se nám nedaří předávat víru jiným, přičemž máme na mysli hlavně věrouku. Ale máme svědčit především kerogmaty - tak tady mám okno jako mraky, P. Antonín vysvětloval, co to znamená a ke kerogmatům udával čtyři body, ale kdybyste mě zapleštili, tak nevím, vím jen první bod, v podstatě šlo o to, jednat tak jako Ježíš

1. Ježíš mě milovat prvý

2. okno (moje)

3. okno (moje)

4. okno (moje)

Bonus: často na autech vidíme známou nálepku rybičky, ale málokdo ví, co to znamená. Ryba = ICHTHYS (tzn. v českém překladu JEŽÍŠ KRISTUS, BOŽÍ SYN, VYKUPITEL)

30.7.2010 - den sedmý (P. František Petrík)

- tak tady jsem výjimečně nebyla, neboť jsem měla službu v kuchyni (každý den měla jedna skupinka, která pomáhala u snídaně, pak u večeře, když jsme se vrátili, prostírání, roznášení pokrmů, sklízení nádobí, umývání, ráno se to nestíhalo - být na mši i v kuchyni - museli jsme začít drív, aby bylo nachystané dřív, než dojdou ostatní na snídani)

- a přitom to dle hodin byla nejdelší homílie, bú, bú a bylo to o vztazích, bú, a jak znám P. Františka, šlo o konkrétní praktické působení, tedy žádné klišé a "odrhovačky", přesto, když jsem se těch, kdo na té mši byli, ptala, o čem bylo kázání, byli schopni mi říct jenom: "že si vždy myslíme, že jsme lepší než ostatní.. Máme nahlížet na ostatní právě ve světle, že jsou lepší než my"

31.7.2010 - ráno, v den odjezdu (P. František Petrík):

- myslím, že tady bylo evangelium o Rozpoznání času (Lk 12, 54 - 57) - Také zástupům řekl: "Když pozorujete, že na západě vystupuje mrak, hned říkáte: "Přijde déšť - a bývá tak, a vane-li jižní vítr, říkáte: Bude vedro - a bývá. Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze, jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas? Proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?"

- nejsem si úplně jista, zda je to správné evangelium, ale není ani od věci, vzhledem k slovům P. Františka, které si pamatuji dobře. Říkal, že není možné jen čekat, než něco uděláme. Když jen čekáme, to je jako když jedna paní seděla na střeše v době povodní a protože nám Bůh říká, vše, oč prosíte, dám vám to, tato žena neustále Boha prosí o záchranu, a myslí si, že samotný Bůh ji přijde zachránit. Přišla první četa záchranárů, žena je odbyla, že ji přijde zachránit Bůh. Pak přišla druhá posádka, třetí..a pak už ženě nebylo pomoci. Když se pak setká s Bohem, vyčítá mu, že nesplnil, když slíbil, že prosby vyslyší. A Bůh ji říká: Ty hloupá, vždyť jsem ti poslal tři záchranářské čety a přesto si nenastoupila..

- podobně uváděl příklad přímo ze života - dvou lékařek (ale povolání nehraje roli) - sedmesátiletých - kteří se doteď rozhodují, zda vstoupit do manželství nebo do kláštera.. k tomu P. František poznamenal, že už jsou z nich "zakyslé staré panny" ("zakyslé panenství") neboli volně přeloženo "i bonboniéra má záruční dobu". Zrovna tak jako ženě u povodní posílá pomoc,  posílá do cesty taktéž buducího manžela, manželku.  A taky se nám může stát, že nám pak Bůh řekne: Ty hloupá/hloupý, vždyť jsem Ti do cesty poslal manžela/manželku několikrát, tam jste stáli na ferratě vedle sebe, tam jste chodili po těch túrách...:-D no tak toto je typicky P. Františka Petríka, ale netýká se to pochopitelně jen hor. Myslím, že pointa je jasná. Obecně to nemusíme směřovat jen na volbu jestli tam nebo tam (manželství x klášter), to je jen kapka v moři, ale také se např. týká váhavých střelců, kteří se dosud nemohou rozhoupat..a mohou čekat a čekat, podobně jako výše zmíněné sedmdesátileté lékařky..Teď si vzpomínám, P. František kdysi říkal, jak za ním došla děvčica, že neví, jestli si má vzít svého mladíka, jestli je to ten pravý atd. a on jí řekl: Víš, ale to není tak, že Ti spadne lístek z nebe a na něm je napsáno, že si máš vzít toho a toho.. Taky mě napadá taková myšlenka, která mi skoro nahání husí kůži (nemyslím jen manželství, zdaleka ne), že si málo uvědomujeme Boží milosrdenství a jeho TRPĚLIVOST, ale i jeho trpělivost může být jednoho dne u konce a např. když se teď tématicky zaměřím na manžela, manželku, i s posíláním jí/jeho do cesty může být jednomu dne konec..jestli ten postoj naší laxnosti není přímo pokoušením jeho trpělivosti, opovrhováním dobra, které chce on pro nás..a pak se asi nemůžeme divit, když se pak už  i naštve..a to ještě po hoodně dlouhé době, protože nás má rád. Člověk s člověkem by ztratil trpělivost už dávno..

Jen aby kázání P. Františka (zamířeno na určitou cílovou skupinu) nedopadlo jako u Murphyho zákonu z knížky A přece se točí.."věřící, kterých se kázání zas až tolik netýká, pozorně naslouchají a jsou jím vyváděni z míry, zatímco ti, kterých se týká, buď neposlouchají, nebo si kladou otázku, koho se to asi týká.."  :-D :-D :-D