Dne 16.10.2010 se v kostele Sv. Františka Xaverského uskutečnil benefiční koncert na podporu stavby sirotčince v Ghaně.


V rámci této benefice vystoupil nejdříve smíšený pěvecký sbor Svatopluk, který se vyznačuje dlouholetou tradicí a od roku 1894, kdy byl založen profesorem gymnázia v UH - Antonínem Kollmanem - nebyla jeho činnost nikdy přerušena! Zásluhu na tom měl sbormistr a upravovatel lidových písní -Oldřich Halma, který sbor vedl celých 50 let. Po jeho smrti v roce 1985 sbor převzal varhaník a sbormistr pan Karel Dýnka. Jeho zásluhou se pěvecký sbor také omladil a neváhal nastudovávat náročná díla. V roce 2002 předal žezlo doposud úřadujícímu sbormistru Filipu Mackovi. Tento sbor dosáhl kvalitativně významných výsledků.

Co se týče mě, zatím se mi nějak nepodařilo  se na koncerty tohoto sboru dostat. Zpravidla je to tím, že jsem většinou někde jinde, než jsou oni. Nyní, z bezprostřední blízkosti mohu říci, že zpěvy a hudba - to bylo pro mě jako když se rozprostře přede mnou křišťálově čistá voda, jako když se diamant dotkne této vody a vytvoří nezapomenutelný koncert. Velký zážitek, překrásné.

Pak na scénu nastupuje známá folková písničkářka - charismatická Eva Henychová. Velmi mě oslovila ta hloubka a odvaha otevřít se na dřeň nejen nám, ale hlavně Bohu. Že potřebuje málo slov a přitom jimi řekne všechno. A přitom nenásilně. I když ve svých textech příliš nepoužívá slova jako Bůh a víra, každý hned pochopí, o čem zpívá. Oslovuje nejen hledající, ale i ty, kteří se již "unavili vírou", zhasl plamének. Ona dokáže svými písničkami hledat zdroj zranění, cestu, kde hledat ten ztracený plamen, opětovně ho zažehnout. A my všichni potřebujeme častou konverzi ducha.  Dnes je velká vzácnost být otevřený, brázdit "hubou zem". Tato její "syrovost" ve smyslu na nic si nehraní, umocnil i fakt, že jsme se setkali v chrámu Božím. Naplno jsem si v té chvíli uvědomovala tu malost člověka, zranění duše hříchem, avšak i přes občasnou malověrnost i sílu Boží, sílu Jeho milosrdenství. Možná proto to bylo tak silné, pro mě až dojemné. Nejsilnější okamžik pro mě nastal, když Eva (která vždy uvedla každou písničku) před písní "Živá" promluvila o své mamince, která ji náhle opustila před 4 lety. Jak se snažila to, co již už nestihla říci, vtisknout do písně. Ale dlouho to nešlo, až jednou se vzbudila v noci a to, co ji napadlo, zapsala a ten text nikdy nepředělávala. V otevřeném vyjíti ze sebe byla ta písnička intimní dialog mezi jí, maminkou, Bohem a námi. V té chvíli jsem byla schopna i já a cítila jsem, že všichni hlubšího lidského porozumění. Víte, to nebyla taková ta umělá emotivnost na přání a na zakázku, to byla plnost pochopení. A celý ten koncert pokání a zároveň naděje v Kristu. Eva Henychová na tomto koncertě představila písničky z nejnovějšího CD s názvem Sinaj. Vyšlo 1.října 2010.

Přesto, že se jednalo o benefiční koncert, nešlo jen o materiální pomoc pro Ghanu. Nakonec i tím, že lidé přišli a přišli i přispět, získali, řekla bych, daleko více. Avšak není to nic nového, každý už jistě okusil, že když člověk dává, získá kolikrát daleko více. Jen je potřeba si to asi často připomínat, pokud se "nám nechce", nebo přichází pokušení.

Někdy si lidé kladou otázku, proč vlastně pomáhat Africe. Třeba právě proto, že obyčejní lidé jsou tam jako rukojmí ve vlastní zemi - myšleno v tom smyslu, že zatímco mocnosti svádí boj o moc (jelikož Afrika oplývá bohatými nerostnými zdroji, se kterých, pokud už bychom nenašli žádný důvod, PROČ - máme i my počítače, mobily atd.), doplácejí na to obyčejní lidé, jsou války, je bída a jen díky charitativním organizacím a dobrovolníkům mohou děti chodit do školy. Letos tam zasedli žáci do první třídy až ve 12.letech! Smyslem není jen dodávání jídla, oblečení atd. Je to jako když jim dáte rybu, nasytí se na jeden den, ale když je naučíte rybařit, nasytí se na celý život. Takže i vzdělávání je velmi důležité.

Jsem ráda, že jsem se tohoto benefičního koncertu zúčastnila, byl opravdu krásný a mohu už jen dodat: DÍKY BOHU ZA VŠECHNA DOBRODINÍ A ZA JEHO DARY!

Koncert spolumoderovala Pavla Krystýnová, která v Ghaně působí jako dobrovolnice. Tam také těžce onemocněla malárií. Prošla složitým obdobím, nakonec se uzdravila. Nejtěžší chvíle ale zažila v dětské nemocnici v Ghaně.. 

Před pár dny obdržela zprávu, že malárií onemocněl další dobrovolník, Vladimír Víšek (prosila nás o modlitbu). Oba jejich profily jako i o dobrovolnictví v Africe najdete na: http://www.akwaaba.cz/

Pro zájemce přidávám webové stránky na smíšený pěvecký sbor Svatopluk a stránky Evy Hanychové:

http://svatopluk.unas.cz/

http://evahenychova.cz/