...aneb MÁTE KREV V ŽILÁCH? DARUJTE JI! Aspoň tak zní výzva Společnosti pro transfuzní lékařství ČSL JEP, pod jejíž záštitou a za spolupráce autorů: MUDr. P.Turek CSc., MUDr. J. Masopust, MUDr. V. Řeháček - byla vydána brožurka ve 3.vydání (rok 2010) zabývající se základními informacemi o dárcovství. Zde na Signálech se téma dárcovství krve začíná pozvolna rozšiřovat skrz články a díky za ně! Každý článek je jinak nastavený, někdy i s humornou formou, ale cíl mají společný. A motivují. To je dobře. Zatím jsem objevila: http://dzamila.signaly.cz/1011/krev-zdroj-veskereho-zivota, http://dubnanka.signaly.cz/1011/jak-jsem-ne-darovala-krev, http://katis.signaly.cz/1004/darcovstvi-krve-dobra-volba. Není v mých silách procházet úplně vše, tak kdo má ještě další články k tomuto tématu, ať přidá odkaz. Můj článek byl situován spíš "technicky". Nejinak tomu bude i teď. Myslím, že tyto informace budou užitečné všem, či už dárcům, nedárcům, nebo budoucím dárcům. Následující informace pochází z výše uvedené brožurky. Pro větší přehlednost nejdřív uvádím osnovu (průřez) celého článku.


Osnova:

1. Kdo potřebuje dárce krve

2. Složení krve

3. Stručný přehled o krevních skupinách a Rh faktoru

4. Léčebné přípravky z krve

5. Autotransfuze

6. Vyšetření dárce

7. Kdo všechno může darovat krev

8. Druhy odběrů

9. Riziko odběru

10. Riziko pro příjemce krve

11. Doporučení pro dárce

12. Nejčastější otázky

13. Etický kodex darování krve a léčby krevní transfuzí

 

1. Kdo potřebuje dárce krve

- lidé, kteří se chystají na operaci - lidé trpící leukémií - lidé, kteří projdou sklem nebo jezdí na červenou - neopatrné bosé děti - hemofilici, aby mohli žít normálním životem - hazardéři i lidé odvážní - dialyzovaní nemocní, kteří čekají na transpantaci ledvin - lidé, pohrávající si se zbraněmi - malé děti, který se podaří  otevřít láhev s nějakým jedem - těžce popálení lidé - rodičky, které ztratily hodně krve - jejich novorozenci, kteří potřebují úplně vyměnit krev - lidé, kterým operují velké klouby, srdce a cévy - nemocní rakovinou - lidé s těžkou žloutenkou - děti po úrazech - lidé každého věku s krvácejícími vředy - velmi unavení lidé s těžkou chudokrevností - lidé, kteří se ocitnou v nesprávnou dobu na nesprávném místě - lidé, kteří jsou na tom mnohem hůře, než většina těch, které znáte.

2. Složení krve

Krev je tekutá tkáň lidského těla, plnící řadu funkcí. Skládá se z:

ČERVENÉ KRVINKY (erytrocyty) - přenášejí kyslík z plic do tkání a podílejí se na přenosu oxidu uhličitého. Představují asi 33-50% objemu krve a v krevním oběhu zdravého dárce obíhají 100-120 dní.

BÍLÉ KRVINKY (leukocyty) - jsou součástí obranného systému organismu, podílejí se na odstraňování nežádoucích látek a původců infekčních chorob a také na tvorbě protilátek. V krvi je asi pětsetkrát méně bílých krvinek než červených, jejich přežívání v organismu je různě dlouhé, od několika hodin až po desítky let (podle jejich funkce).

KREVNÍ DESTIČKY (trombocyty) - se spolu s některými bílkovinami plazmy podílejí na srážení krve. Jsou menší než červené a bílé krvinky a objemově představují jen malou část krve. Životnost krevních destiček v krevním oběhu je 7-10 dní.

PLAZMA - je tekutá složka krve. Kromě vody (93% objemu plazmy) obsahuje celou řadu bílkovin, cukrů, tuků a minerálů). Výrazně se podílí na transportu živin, udržování látkové výměny a přenosu informací. Plazma představuje zhruba 50-67% objemu krve. Naprostá většina složek plazmy se obnovuje během několika hodin až dnů.

PLAZMATICKÉ BÍLKOVINY - z léčebného hlediska představují nejvýznamnější součást plazmy. Asi 2/3 bílkovin plazmy tvoří albumin, který se rozhodující měrou podílí na udržování vody v cévním řečišti a dále na transportu menších molekul krví (např. hormony, léky..). Druhou velkou skupinou plazmatických bílkovin jsou protilátky (imunoglobuliny), které jsou důležité pro obranyschopnost organismu. Třetí skupinou bílkovin používaných v léčbě jsou bílkoviny krevního srážení, které se spolu s krevními destičkami podílejí na zástavě krvácení. Krevní plazma dále obsahuje řadu transportních a regulačních bílkovin.

3. Stručný přehled o krevních skupinách a Rh faktoru

Tak jako většina buněk nesou i červené krvinky znaky, jimiž se jednotliví jedinci odlišují. Tyto znaky jsou celoživotní a dědičné. Pro transfúzní lékařství mají největší význam znaky v systémech AB0 a Rh.

V systému AB0 existují dva znaky: A a B. Každý člověk může být nositelem jednoho, žádného nebo obou z nich. Krevní skupiny v AB0 systému jsou tedy A, B, AB a 0. Výskyt jednotlivých kombinací v naší populaci je dobře znám, zhruba 42% lidí má krevní skupinu A, 32% lidí skupinu 0, 18% lidí skupinu B a jen 8% lidí krevní skupinu AB. Podstatné je, že každý člověk má ve své plazmě přirozené protilátky proti těm znakům, které jeho krvinky nemají (např. člověk s krevní skupinou A má anti-B protilátky). Při styku s protilátky s odpovídajícím skupinovým znakem dojde k nežádoucí reakci a krvinky jsou poškozeny, což zásadně omezuje možnosti převodu krve mezi jednotlivými osobami.

Systém Rh je trochu komplikovanější, celkem je dnes v tomto systému známo 49 znaků, nejznámějších je 5 z nich: C, c, D, E, e. Klíčovým znakem tohoto systému je znak D, který je buď přítomen a krev se označuje jako RhD pozitivní, nebo není přítomen a krev se označuje jako RhD negativní. V naší populaci je zhruba 85% lidí RhD pozitivních a 15% RhD negativních. Protilátky proti znaku D nejsou přirozenou součástí plazmy a mohou vzniknout jen pro předchozím podnětu (těhotenství, transfúzí apod.).

Kromě uvedených (vzájemně nezávislých) systémů AB0 a Rh nesou červené krvinky ještě nejméně 27 dalších krevně skupinových systémů, které mohou mít význam pro krevní tranfúzi, protože proti nim může vytvářet příjemce krve protilátky. Vyšetřování vhodnosti dané krve pro konkrétního nemocného je podstatou zkoušky slučitelnosti.

4. Léčebné přípravky z krve

Vzhledem k tomu, že jednotlivé složky krve mají různé funkce, je možné podávat nemocným odděleně jen tu složku, kterou právě oni potřebují. Tento postup snižuje nebezpečí nežádoucí odpovědi na tranfúzi a navíc umožňuje využít krev odebranou jednomu dárci k léčbě několika nemocných.

TRANSFUZNÍ PŘÍPRAVKY  - jsou léčivé přípravky vyrobné z odebrané krve přímo na transfuzním oddělení. Jsou to především:ˇ

= ERYTROCYTY - přípravek obsahující červené krvinky (erytrocyty) vznikne po oddělení plazmy, vrstvy bílých krvinek a krevních destiček z odebrané krve. Doplnění vhodným konzervačním roztokem umožňuje delší skladování (42 dní) a snižuje riziko nežádoucích reakcí, odstranění bílých krvinek a krevních destiček vede k dalšímu snížení tohoto rizika. Červené krvinky jsou podávány v případech, kdy dojde k jejich ztrátě nebo v případech, kdy je organismus pacienta není schopen sám vytvářet.

 = TROMBOCYTY - přípravek obsahující krevní destičky (trombocyty) může být připraven zpracováním odběru plné krve nebo speciálním přístrojovým odběrem zaměřeným pouze na krevní destičky. Pokud jsou krevní destičky připravovány ze standartního odběru krve, je nutné na přípravu jedné léčebné dávky pro dospělého jedince zpracovat krev od 4-6 dárců. Při odběru na speciálním přístroji je léčebnou jednotku možné připravit od jednoho dárce. Krevní destičky se skladují nejvýše 5 dní. Nedostatek destiček, který je hlavním důvodem jejich podávání, je nejčastěji vyvoláván jejich sníženou tvorbou při onemocněních krve nebo při protinádorové léčbě.¨

= PLAZMA - je tekutá složka krve, pro transfuzní účely se musí velmi rychle po odběru nebo přímo v průběhu odběru (tzv. plazmaferéza) oddělit od ostatních složek krve a následně prudce zmrazit. Při tomto postupu si svou funkci zachovají i bílkoviny krevního srážení. Po přípravě je v ČR plazma ukládána do karanténních skladů a uvolněna k použití až poté, co je zdravotní stav dárce ověřen s nejméně 6 měsíčním odstupem. Plazma ve zmraženém stavu může být skladována až 3 roky. Důvodem k podání plazmy jsou kombinované poruchy krevního srážení (např. při denní krevní ztrátě přesahující celkový objem krve nemocného ap.) Ve většině zdravotních problémů je možné místo plazmy podat bezpečnější přípravek ze skupiny krevních derivátů (k přímé léčbě by mělo být použito jen asi 10% odebrané plazmy). V současné době je ČR v produkci transfúzních přípravků soběstačná.¨

= KREVNÍ DERIVÁTY - jsou léky vyrobené z lidské plazmy farmaceutickým průmyslem. V průběhu přípravy jsou z plazmy od sebe odděleny jednotlivé bílkoviny, zbaveny nežádoucích příměsí a podrobeny protiinfekčnímu ošetření (např. tepelné opracování). Plazma odebraná v ČR je zpracovávána zahraničními zpracovateli, potřebné léky vyrobené v zahraničí se vracejí do ČR. Podle své funkce jsou jednotlivé krevní deriváty podávány různým skupinám nemocných. Albumin je podáván jako náhrada ztraceného krevního objemu při úrazech, krvácení, popáleninách apod. Bílkoviny krevního srážení (koagulační faktory) jsou podávány nemocným s vrozenými nebo získanými poruchami krevního srážení, například při hemofilii. Protilátky (imunoglobuliny) jsou podávány osobám zvlášť ohroženým infekcí a nemocným s podlomenou obranyschopností. Jsou připravovány jednak přípravky obsahující směs protilátek běžně zastoupených v populaci, jednak přípravky specificky chránící před některou chorobou.

5. Autotransfuze

Jako "autotransfuze" je označován postup, kdy je nemocnému vrácena jeho vlastní krev, odebrána před, v průběhu nebo po léčebném zákroku. Nejčastější formou je plánována autotransfuze, kdy je s dostatečným předstihem před plánovaným výkonem nemocenému odebrána krev "do zásoby" a ta je mu pak podána v průběhu nebo po skončení operace. Z odebrané krve je možné připravit jakýkoliv transfúzní přípravek, zpravidla jsou používány červené krvinky nebo plná krev. K plánovanému výkonu je možné připravit i více léčebných jednotek. Krev odebranou k autotranfuzi není možné podat jinému příjemci, je proto účelné připravovat autotranfuze jen tam, kde je reálná pravděpodobnost jejich použití. Využívání technik autotransfuze snižuje riziko spojené s transfuzí přípravků vyrobených z krve jiné osoby.

6. Vyšetření dárce

Dárce krve při odběru prochází základním vyšetřením, které zahrnuje:

- rozbor předchozích onemocnění (anamnéza, předodběrový dotazník)

- základní laboratorní vyšetření (min. červené barvivo - hemoglobin) k posouzení, zda odběr nemůže dárce poškodit

- posouzení anamnézy a výsledků vyšetření (každý abnormální nález musí posoudit lékař)

- u přístrojových odběrů a v případě potřeby jsou vyšetření dále doplňována (biochemická vyšetření, fyzikální vyšetření..)

- po odběru jsou tyto vyšetření doplněna o vyšetření nejzávažnějších krví přenosných chorob (AIDS, infekční žloutenka typu B a typu C, syfylis), dále se vyšetřuje krevní skupina AB0, RhD a přítomnost protilátek proti červeným krvinkám.

Provedená vyšetření by měla nejen vyloučit poškození dárce odběrem, ale i zachytit nejčastější onemocnění (vysoký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu aj.)

7. Kdo všechno může darovat krev

Darovat krev může v ČR každý člověk, žijící dlouhodobě v ČR, pokud:

- je ve věku 18-65 let (pro první odběr se nedoporučuje věk nad 60 let, věkové omezení se nevztahuje na autotransfuze)

- má platné zdravotní pojištění

- je schopen přímo komunikovat s pracovníky transfuzního oddělení

- je dostupný na stálé adrese

- neprodělal nebo t.č. NETRPÍ ZÁVAŽNĚJŠÍM ONEMOCNĚNÍM, kdy by odběr krve mohl ohrozit jeho zdraví (obvykle jde o dlouhodobá onemocnění vyžadující podávání léků a záchvatovité stavy s poruchou vědomí)

- SOUHLASÍ s odběrem, provedením předepsaných vyšetření a vedením vybraných údajů v registru dárců (při zachování povinné mlčenlivosti transfuzním zařízením)

- NEPATŘÍ MEZI OSOBY S VYŠŠÍM RIZIKEM výskytu vybraných infekčních chorob (AIDS, žloutenky) ani tyto choroby neprodělal.

ZA RIZIKOVÉ JE PŘEDEVŠÍM POVAŽOVÁNO:

- rizikové sexuální chování

- pohlavní styk s osobou infikovanou HIV nebo nemocnou AIDS v posledních 12 měsících

- střídání náhodných sexuálních partnerů

- pohlavní styk mezi muži (platí i pro sexuální partnerku tohoto muže)

- pohlavní styk provozovaný pro peníze nebo drogy (prostituce)

- pohlavní styk s osobou provozující prostituci v posledních 12 měsících

- pohlavní styk s osobou, která užívá injekční drogy

- úzký kontakt s nemocným s infekční žloutenkou (rodina, sexuální kontakt) v posledních 6 měsících

- výskyt Creutzfeldt-Jakobovy nemoci a její varianty (vCJD=BSE,TSE) v rodině

- pobyt ve Velké Británii a Francii (nad 6 měsíců) v letech 1980-1996) (teoretické riziko variantní Creutzfeldt-Jakobovy nemoci), podání tranfuze ve Velké Británii po roce 1980

- tetování, propichování uší, body piercing, akupunktura apod. v posledních 6 měsících

- potřísnění sliznice nebo poraněné kůže infekčním materiálem v posledních 6 měsících

- endoskopické vyšetření (např. žaludku, střev, močových a dýchacích cest a další) v posledních 6 měsících

- tranfuze (podání tranfuzního přípravku) v posledních 6 měsících

- léčba přípravky lidského původu např. pro růstové a vývojové poruchy (lidský růstový hormon)

- operace v posledních 6 měsících

- transplantace štěpu tvrdé mozkové pleny, transplantace rohovky, ušního bubínku

- transplantace s použitím štěpu zvířecího původu

- transplantace s použitím tkáně nebo buněk lidského původu v posledních 6 měsících

- pobyt v nápravném zařízení (vězení) v posledních 6 měsících

- léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu v posledních 12 měsících

- toxikomanie a alkoholismus

- užívání injekčních drog, steroidů nebo hormonů nepředepsaných lékařem (i v minulosti)

Další rizika

Příjemce tranfuze může být ohrožen i některými léky, které dárce užívá nebo užíval. Dlouhodobě jsou z dárcovství vyřazeni lidé, kteří užívají některé léky (tablety, injekce) na léčbu akné, lupénky, vypadávání vlasů, zbytnění prostaty apod. - isotretinoin (např. Accutane, Roacutane), etretinat (např. Tegison, Tigason), acitretin (např. Neotigason), finasterid (např. Finex, Penester, Propecia, Proscar), dutasterid (např. Avodart). Délka vyřazení dárce závisí na léku a na způsobu podávání. Riziko přenosu infekce zvyšuje pobyt v některých zemích. Za rizikový se považuje pobyt v tropických zemích, v zemích s výskytem malárie, Chagasovy choroby nebo horečky Q, pobyt v zemích se zvýšeným výskytem infekčních nemocí (např. infekční žloutenky, aj.)

8. Druhy odběrů

= ODBĚR PLNÉ KRVE - odebírá se obvykle 450 ml krve do plastového vaku. Samotný odběr trvá obvykle méně než 10 minut, odebraný objem krve se v organismu dárce nahradí během několika hodin, plazmatické bílkoviny a krevní destičky během několika dní, červené krvinky během cca 2-3 týdnů. Příliš častými odběry by mohly být vyčerpány zásoby železa potřebného pro tvorbu červených krvinek, proto je povoleno provádět nejvýše 5 odběrů u mužů a 4 odběry u žen ročně. Po odběru může dárce pociťovat poruchy soustředění, případně snížení výkonnosti při velké fyzické zátěži.

= ODBĚR PLAZMY, PLAZMAFERÉZA - odebírá se pouze plazma pomocí speciálních přístrojů. Odběr trvá cca 45-60 minut a méně zatěžuje organismus dárce (plazma se nahradí během 1-2 dnů). Během roku nesmí být odebráno více než 25 litrů plazmy. Jinak 1 odběr = 690ml nebo 790 ml (dle hmotnosti dárce).

= ODBĚR KREVNÍCH DESTIČEK - odběr se provádí pomocí speciálních přístrojů ("separátorů") a trvá podle typu přístroje a typu odběru přibližně 1-2 hodiny. Odebrané krevní destičky se nahradí během 1-2 dnů. Destičky jsou touto technikou připravovány obvykle již pro konkrétního příjemce, tzn. že dárce je k odběru cíleně vyzván (obvykle s nevelkým časovým předstihem). Pro odběr je nezbytný dostatečný počet krevních destiček a dobrý žilní přístup.

9. Riziko odběru

Riziko, kterému je vystaven dárce krve je velmi malé, může jít o:

- modřinu v místě vpichu, zejména pokud nebylo místo vpichu po vytažení jehly správně stlačeno

- celkovou nevolnost až mdlobu po odběru (nejčastěji se přihodí u nových dárců, při příliš rychlém opuštění odběrového lůžka a u dárců, kteří přišli k odběru hladoví nebo žízniví)

- u přístrojových odběrů může dojít k rozkolísání hladiny vápníku a svalovým křečím (obvykle mravenčení rtů nebo jazyka), potíže ustoupí při upravení rychlosti odběru nebo po podání vápníku (vápník se často podává preventivně v nápoji)

- všechen tranfúzní materiál, se kterým dárce přichází do styku (vaky, jehly, stříkačky..) je na jedno použití. Dárce není při odběru vystaven žádnému riziku přenosu krví přenosné choroby typu infekční žloutenky, AIDS apod.

10. Riziko pro příjemce krve

Příjemce tranfuzních přípravků nebo krevních derivátů je vystaven riziku přenosu infekce a riziku nežádoucí reakce po transfuzi. Riziko potransfuzní infekce je snižováno:

- výběrem dárců krve ze skupin s malým rizikem (resp. vyloučením osob se zvýšeným rizikem z dárcovství)

- preferováním bezplatného dárcovství (podle statistik je výskyt potransfuzních infekcí při použití krve placených dárců několikrát vyšší)

- důkladným výběrem dárce: důvěrný pohovor, vyplnění předodběrového dotazníku, předodběrové vyšetření, možnost odstoupení od odběru v kterékoliv fázi darování bez uvedení důvodů

- důsledným vyšetřováním všech dárců při každém odběru na AIDS, infekční žloutenku typu B a C, syfylis

- účelným používáním léčebných přípravků z krve, pokud existují, mají vždy mít přednost protivirové ošetřené přípravky

Neinfekční potransfuzní - vyplývají obvykle z nežádoucí reakce na některou složku podávaného přípravku.

11. Doporučení pro dárce

1) DEN PŘED ODBĚREM

- večeře s nižším obsahem tuků: omezte těžce stravitelná jídla a jídla s vysokým obsahem tuků (smažená jídla, tučná masa, uzené ryby, houby, vnitřnosti, majonézové saláty..)

- dostatečný přívod nealkoholických tekutin, dostatečný odpočinek a spánek

2) V DEN ODBĚRU

- není nutné být nalačno

- odběr v ranních a dopoledních hodinách: lehká snídaně (pečivo, marmeláda, nízkotučné mléčné výrobky..)

- odběr odpoledne nebo večer: normální snídaně s omezením tuků a lehký oběd s nízkým obsahem tuků

- dostatečný přívod nealkoholických tekutin

3) TESNĚ PŘED ODBĚREM

- vypít zhruba 0,5 litru tekutin (voda, džus, čaj)

4) BĚHEM ODBĚRU

- nahlásit personálu každý problém, který se u Vás v souvislosti s odběrem objeví

5) PO ODBĚRU

- po vytažení jehly si dobře stlačit místo vpichu

- pomalu vstávat z lůžka

- pokud se projeví nějaká komplikace, ihned ji nahlásit personálu

- transfuzní oddělení, odběrové středisko či odběrové místo je vhodné opustit až poté, co s cítíte po odběru naprosto v pořádku

12. Nejčastější otázky

= KDO VLASTNĚ MŮŽE DÁVAT KREV? A KDO NEMŮŽE?

Každý člověk dlouhodobě žijící v ČR může krev dávat, pokud pro něho neplatí omezení uvedená v kapitole Darování krve

= MŮŽE ODBĚR KRVE DÁRCE POŠKODIT?

Rizika spojená s odběrem krve jsou pro zdravého dárce nevýznamná (viz kapitola Darování krve)

= MOHU SE NA TRANSFUZNÍ STANICI NAKAZIT?

Ne, všechen materiál je na jedno použití (viz kapitola Darování krve)

= JAK BUDU PŘI ODBĚRU VYŠETŘEN(A)?

Cílem posouzení způsobilosti dárce k odběru je jednak zamezit poškození zdraví dárce krve, jednak omezit riziko infekce na příjemce přípravků z odebrané krve vyrobených. Povinné laboratorní vyšetření je omezeno na kontrolu krevního obrazu nebo stanovení koncentrace červeného krevního barviva, vyšetření známek infekce (HIV, žloutenka typu B nebo C, syfylis), a stanovení krevní skupiny. Klinické vyšetření je omezeno na pohovor a kontrolu krevního tlaku a pulzu.

= BUDU VYŠETŘEN/A NA AIDS?

Ano. Vaše krev bude vyšetřena na přítomnost protilátek proti HIV a zároveň antigenu HIV. Negativní nález však nevylučuje, že jste se nakazil(a) v nedávné době. Pokud máte obavu, že jste se nakazil(a), nechejte se vyšetřit na nejbližší hygienické stanici. Darováním krve v podobné situaci byste ohrozil(a) příjemce transfuze.

= DOZVÍM SE VÝSLEDKY VYŠETŘENÍ?

Dárce nemá být k odběru motivován snahou ověřit si svůj zdravotní stav. Výsledky laboratorních vyšetření jsou dárci sdělovány, pokud by jejich znalost mohla mít vliv na jeho zdravotní stav či případnou léčbu (např. informace o nedostatku červených krvinek nebo informace o nosičství infekční choroby).

= MUSÍ SE ODBĚR PROVÁDĚT RÁNO A NALAČNO?

Ne, dopolední odběry jsou ale méně často provázeny nežádoucí reakcí u dárce. Dárce by na odběr neměl jít hladový. Před odběrem je ale nutné dodrže dietu s omezením tuků, nepít alkohol, neužívat léky.

= MUSÍM PŘED ODBĚREM K PRAKTICKÉMU LÉKAŘI?

Ne, posouzení způsobilosti k odběru je součástí předodběrového vyšetření. Domluva s praktickým lékařem je nutná jen tehdy, pokud si dárce není jist všemi údaji o zdravotním stavu.

= KOLIK ZTRATÍM ČASU?

Podle druhu odběru a počtu přítomných dárců max. 1-3 hodiny (kapitola Druhy odběrů)

= BOLÍ TO?

Stejně jako každý vpich jehlou do žíly

= CO SE DĚJE S ODEBRANOU KRVÍ?

Odebraná krev je zpracována na řadu přípravků (viz kapitola Léčebné přípravky z krve). Vaše krev pomůže několika příjemcům.

= JE TRANSFUZE PRO PŘÍJEMCE BEZPEČNÁ?

Ne zcela. Příjemce je ohrožen přenosem infekce a nežádoucí reakcí na některou složku podaného přípravku. S přípravky z krve odebrané placeným dárcům je spojeno prokazatelně větší riziko pro příjemce, placený dárce častěji neuvede všechny rizikové faktory (viz kapitola Rizika..)

= JE DÁRCE KRVE NĚJAK ZVÝHODNĚN?

Dárce krve by neměl být motivován finančním ziskem. Dárce by měl být uvolněn na dobu spojenou s odběrem (Zákoník práce §203), mohou mu být hrazeny cestovní výdaje a poskytnuto občerstvení po odběru. Dárce může uplatnit odpočet z daňového základu (Zákon o daních z příjmu). Opakované bezplatné dárcovství je společensky oceňováno mj. formou medailí prof. Janského a Zlatých křížů ČČK.

= KDE MOHU KREV DAROVAT?

Transfuzní oddělení nebo odběrové středisko je prakticky v každém okresním městě (přesné informace Vám poskytne nejbližší nemocnice).

Další informace pro dárce (včetně seznamu transfuzních oddělení a kontaktů na něj) naleznete na internetu - např. na webové stránce Společnosti pro tranfuzní lékařství ČSL JEP (www.tranfuznispolecnost.cz), kde můžete také klást otázky týkající se dárcovství.

12. Etický kodex darování krve a léčby krevní transfuzí

1. Darování krve musí být za všech okolností dobrovolné. Na dárce nesmí být vyvíjen nátlak žádného druhu.

2. Dárce musí být informován o možných rizicích odběru. Zdraví a bezpečnost dárce musí být předmětem trvalého zájmu.

3. Finanční zisk nesmí být motivem ani u dárce ani u toho, kdo zodpovídá za odběr. Vždy má být podporován dobrovolné bezplatné dárcovství.

4. S výjimkou zvláštních případů musí být respektována anonymita mezi dárcem a příjemcem krve.

5. Darování krve nesmí být ovlivněno rasovou, národnostní, náboženskou ani žádnou jinou diskriminací.

6. Za odběr krve musí být odpovědný lékař.

7. Frekvence odběrů a celkový odebraný objem krve (v závislosti na pohlaví a tělesné hmotnosti dárce), stejně tak jako dolní a horní věková hranice pro darování krve musí být stanoveny předpisem

8. Každému dárci a při každém odběru musí být provedena odpovídající vyšetření k zachycení jakýchkoliv abnormalit

- které by mohly učinit darování krve pro dárce nebezpečným

- které by mohly vést k poškození příjemce

9-11. Odběr plazmy technikou plazmaferézy, odběry bílých krvinek nebo krevních destiček technikou aferézy a imunizace dárců jakýmkoli cizorodým antigenem mohou být prováděny jen podle zvláštních předpisů.

12. Dárce musí být chráněn náležitým pojištěním proti rizikům spojeným s odběrem krve, plazmy nebo krevních buněk a riziku imunizace.

Převzato od Mezinárodní společnosti pro krevní transfuzi