Dobrota

Jsou duše, které žijí v trvalém vědomí, že jsou živou Boží almužnou, božsky obdarovány. V darech Božích vidí úvěr, závazek - darovat se, u tvorů zaplatit to, co nemůžeme přímo dát Bohu, který ničeho nepotřebuje a jest pramenem všeho. Odtud ta snaha - darovat své - darovat sebe, rozdat se, vše činit, aby i jiní byli šťastní v náruči Boží.

Dobrota vyzařující z celé bytosti - je to nejkrásnější, co můžeme druhému dát na památku setkání s námi. Ta dobrota jest nejmocnějším důkazem - že přilnout k Bohu - jest naším štěstím! Vždyť pravá dobrota, tj. skutečná a hodnotná, ukazuje na svůj bezedný Princip - na Boha. Kdo jednou okusil konat dobro, tomu se to stane nebeskou vášní.. Sv. Pius X. měl zvláštní kouzlo: přesvědčovat úsměvem. Sv. František Assiský - když mluvil - to láska a dobrota kanula z jeho rtů: "A tak ti pravím, synáčku můj, jako matka.." Tak mluvíval.