Boží velebnost


Je velká milost být proniknut vědomím Boží velebnosti. Takové duše jsou zvlášť krásné! Jejich bytost dýše duchem pokoje a úcty, mluví krásou stálého klanění.  Jako byste slyšeli z nitra toho chrámu stálé: Sanctus ... Odtud ta opatrnost v jednání, jistota před ukvapením, hříchem, úcta ke každému člověku. Ty duše jsou ponořeny v sebe, tam v nitru mají svou podívanou, odtud jich nic nadlouho nevyláká. A naopak - je hrozné  zvyknout si na blízkost Boha a udělat si z ní všednost.. a nechat se poutat jen vnějším světem!

A přece vše kromě Boha jest zatíženo strašnou malicherností, nicotou, ztrácí se.. Kéž bychom mohli alespoň skulinkou nahlédnout do nebe a vidět úctu, jako k Bohu hoží nebeští veleduchové..

O Ježíši praví sv. Pavel: "Byl vyslyšen - pro svou úctu" (Ž 5,7). Týž apoštol vyzývá: "V bázni a uctivosti (Bohu) se líbíce, služme Bohu! (Ž 12,28). Vpravdě toto místo - každé místo jest svaté. Tam všude jest Bůh celou svou podstatou, svatosti, mocí, láskou, věčností..

A bude začátek něčeho blaživého již zde - ten ten, kdy začneme být naplněni živějším vědomím Boží velebnosti a tudíž i větší úctou k nekonečnému Bohu.