Nejen práce, ale též pracující

Don Sarto - budoucí papež Pius X. - jako arcikněz v Salzanu jde k židovi Jacusovi. Vykládá mu o Božím zákonu, o majetku, že jsme povinni činit dobré. Žid se táže, co by měl činit.  Světec: "Ve vaší přádelně pracuje pro vás 300 žen a děvčat. Podíval jste se někdy dobře na své dělnice? Vy se zajímáte o jejich výkony, o hedvábí, které tkaly. Ale co lidé? Podívejte se také jednou pořádně na ně jako na lidi, jako se díváte na své zboží. Tkají hedvábí pro drahocenné látky, samy chodí v hadrech. Tváře bledé, oči bez radosti. Celý den ve špatném vzduchu u svých člunků. Dozorkyně stojí za nimi a štvou je, i když sil ubývá. Zaměstnáváte ještě skoro děti a ty jste připravil o jejich mládí. Staré ženy vám obětují poslední trochu zraku, který jim ve vašich službách zůstal. A to vše za žebráckou mzdu. K životu málo, na smrt moc. Vidíte svou odpovědnost, pane Romaine Jacusi?" (Hůnnermann, Brennendes Feuer, 177).

Zajímej se o bližní, jak bys mohl pomoci. Nejprve nutno žít, pak filosofovat! Když chudákovi hučí v žaludku džez hladu, nemůže mu mluvit o duchovnu. Při kázání na poušti myslel Pán po celou řeč na své posluchače: "Mnozí jsou zdaleka a propustím-li je  tak domů, zemdlí na cestě! Kde nakoupíme chlebů?"