Lakomství - hmotařství - poživačnost

Rozkoš, ctižádost a lakota, jsou tři prameny všeho zla. Lakomství - tj. nezřízené přilnutí k majetku, je ze všech nejhorší, nejméně schopné nápravy. Je to ohavná neřest, která žene člověka, aby kladl cíl do věcí, a místo, jež patří Bohu, dal věcem.

Je to moderní modloslužba. Lakomec je ubožák. Nikdo ho nemá rád. Radost umístil tam, kde není. Myslel, že majetkem se stane pánem a zatím se stal otrokem věcí. Tato vášeň dovede tak štvát člověka, že ji obětuje i víru i život. Nejvíce mrazí lakota u starců. Oni potřebují stále méně, ale tím vášnivěji hromadí pro svůj život, ač on od nich utíká. Rozejdou se s rodinou, s přáteli. Namluvili si, že peníze jsou jim přáteli.

Jsou neřesti, které pokořují, proto je naděje, že člověk z nich povstane. Lakota však zaslepuje oči, zatvrzuje srdce a živí pýchu. Bohatý mladík v evangeliu zachovával Zákon a chtěl následovat Krista Pána, avšak  nemohl se odloučit od svého majetku. Proto se raději vzdal dokonalého života. Prokletý mamon! Rozděluje! Chudí se spojují. Běda vám, boháči! Míti majetek není hřích, ale lnout k němu, neužít ho ve prospěch druhých!

I krásná láska musí často prchnout, dostane-li se od ní otázka peněz! Většina lidí dává snáze své srdce než své peníze. Když ztratili majetek, rádi odcházejí ze světa. Boháči, nechcete-li ujídat druhým chléb, vězte, že jste jejich dlužníky!

A lakotu u kněze nazývá sv. Pius X. zločinnou láskou. (Dal - Gal 114, Pius X.) Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být učedníkem! Nemůže! řekl Ježíš. Blažený, kdo se nehoní za zlatem a neskládá svou naději v poklady!