Pán můj a Bůh můj!

Zvolání apoštola Tomáše, když před ním stanul vzkříšený Kristus Pán a ukazoval mu Svoje rány - jizvy , stalo se milou jiskrou a stručným vyjádřením - co duše cítí  v blízkosti Boha: Jeho velikost - Pán, Jeho svatost - Bůh! A v tom je to blaho, že k tomu zvolání "Pán a Bůh" smíme připojit "můj". To zvolání se stalo pozdravem Nejsvětější Svátosti při pozdvihování, při pohledu na Hostii a Kalich a při svátostném požehnání. To zvolání má takový účinek, jak velká je vysílá víra v moc, svatost, lásku, milosrdenství Svátostného Boha. Ale i mimo styk se Sanstissimem může se tento pozdrav stát jiskrou, která zaněcuje naše nitro - a šípem, který nám otvírá Srdce Boží. "Staniž se vám dle vaší víry", řekl Kristus Pán dvěma slepcům, kteří za Ním přišli: "Synu Davidův, smiluj se nad námi!" (Mat. 9, 27-31).

Poklekni často za den směrem ke Svatostánku a volej: "Pán můj a Bůh můj!" Volej tak v smutku, v pokušení, v kříži, při práci.. oživuj tak své spojení s Bohem!