Zpytování svědomí

Blíží se konec roku. Velké zpytování práce - života - svědomí. Nejsmutnější zjev: ztratit svědomí! Nejšťastnější: Člověk jemného svědomí. Denně je cvičil, takže ono reaguje i na dobrou nebo zlou maličkost. Denně se zpytovat je bezpodmíněčnou povinností člověka, který se chce dobře znát,

1. aby byl ušlechtilým člověkem,

2. aby se uchránil hříchu,

3. aby žil a pracoval dokonaleji a rostl v ctnosti a božské lásce,

4. aby vykonal co nejvíc dobra.

Denně večer si dopřej chvilku samoty s Bohem, abys poznal svůj den, svůj život! Projdi povinnosti k Bohu, bližnímu i k své duši, k sobě. Poznáš-li chybu, hledej její pramen! (Žádostivost očí, těla, pýcha života, sobectví, nedostatek sebezapření, pokory, lásky!)

Celý den dej do pořádku! (V duchu pod křížem: Bože můj, odpusť mi!) Pak promysli, v čem musí být zítřek lepší dneška. Kde bude nutná opatrnost? Pros o Boží pomoc, svěř se Panně Marii! Ale i přes den učiň - daruj si rychlý pohled, co a jak děláš, jak jednáš. Poznáš leccos o své halvní chybě, o hluboké pýše, o tyranii sobectví. Poznáš své nitro, které vytváří hodnotu života a připravuje věčný úděl.