Chudoba -

to byl první znak, dle něhož měli pastýři poznat Spasitele světa. Ten znak byl Kristu Pánu drahý. Opatroval si jej celý život, dal mu skvělé zazářit a triumfovat na kříži. On - obnažený, o vše připravený dává ráj kajícímu lotrovi, odpuštění nepřátelům, milost všemu lidstvu.

Chudoba jest svoboda srdce i mysli od věcí, které ubírají sil. Chudoba jest úprava a dispozice k mužnému jednání a velkým výkonům. - Avšak jen pravá chudoba, tj. i svoboda mysli, prosté od nářku, že mnohé nemáš, prosté od tužeb po tom, co nemáš. -

Chudoba, která jest pokračováním a vyzněním chudoby Krista Pána. Proti stále rostoucím požadavkům nutno milovat a žít prostý život, který jediný dělá v duši místo pro velké ideály. Pohleď do křesťanské rodiny! Duch chudoby musí být typickou značkou apoštolů Páně - snoubenek Božského Snoubence. - Pravá chudoba jest oslavou Boha, tím vyznáváme, že království Boží se neopírá o prostředky lidské moci, nýbrž vše buduje na moci Boží milosti. Učedníci Páně musejí ukázat světu, že jejich poklad není na tomto světě, že žijí pro neviditelné hodnoty, miluji nebeské.

To neznamená pohrdat časnými věcmi. Jsou přece krásné. I Bůh se radoval, že stvoření je dobré. Ale je potřebí mít srdce tam, kde jsou trvalé hodnoty. A to pozemské? ... Pokud nutno užít a dle možnosti se ostatního vzdát - ne šlapat po tom, jak hlásala starší asketika, ale obětovat to Pánu Bohu. A tak jít životem svoboden, nebičován tužbami, mít velké srdce, být bohat Boží láskou - a proto vpravdě bohat!