Moc mlčení

Zatímco vše trvalo v hlubokém mlčení a moc ve svém běhu ku polovici cesty dospěla, všemohoucí Slovo Tvé, Pane, z nebe přišlo od královských sídel... (Moudr. 18, 14-15).

Největší div světa - Vtělení Božího Syna - se stalo za hlubokého mlčení - Nikdo to netušil, nikdo kromě Panny Marie (z lidí) o tom nevěděl... A poněvadž duchovní život má být napodobením života Páně, je tu dán náznak - jak významné jest mlčení a tichost pro příchod milosti, pro vzrůst a pokrok v dokonalosti.

Mějme všechnu odvahu zařídit si mlčení světa vůči nám. Ze světa ať má v duši ohlas bída jeho duší, zájmy Církve, bolesti a potřeby bližních.

Mlčení vzpomínek, abychom mohli co nejvíce pozornosti věnovat Bohu a tajemstvím sv.víry.

Mlčení citů, zvláště dotčených, ať nenosíme v sobě hořkosti, bolesti z toho, co nám druzí udělali.

Mlčení tužeb po různých zbytečnostech. Nám stačí, co je k životu opravdu potřebí: vše ostatní zabírá tužba: pracovat, posvěcovat se, sloužit všem! Mlčení má velkou moc. Mlčenlivé duše jsou mocné. Jejich modlitby a rozjímání bývá velmi hluboké, jejich slova hodně váží, jejich autorita je veliká!

Mlčenliví tak snadno neurazí druhého, nezhřeší.. A zvlášť mocné je mlčení, jestliže vyrůstá z vědomí Boží přítomnosti - z pohledu na tvář Božího Majestátu - a z vědomí vlastní hříšnosti. - Pak vyrůstá z pokory, a proto je též krásné a mocné!