Než začal advent, zažila jsem i pár psychicky krizových situací, které mě ale v nitru provázely pár týdnů. Stala se ale velmi důležitá "věc". Učilo mě to pokoře a jsem přesvědčená, že to svým způsobem byl i Boží záměr, neboť jsem mu daleko více otevřela své srdce, modlitbám, většímu dialogu. A přestože bývám impulsivní, na řadu situací jsem pak v tom vytrvalém spočinutí s Bohem dokázala reagovat jinak a provázel mě (a hlavně na mších) těžko popsatelný pokoj. Je mi velmi dobře jasné, že to ze sebe nemám.

A díky tomu jsem začala i advent prožívat s vnímávým srdcem a radostným očekáváním i přes tyto, někdy nezvládatelné rysy mé povahy, slabosti. Bůh mi je v posledních týdnech (a neříkám, že tímto obdobím to končí) vyjevoval až nezvykle otevřeně (bez příkras). A i když jsou mi ty stinné stránky dobře známé, je už ovšem těžší přijmout to "prudké" nastavení zrcadla (kde vidím i to, co někdy ani nechci vidět, páč mě to spíše zneklidňuje a rozrušuje a je to - ano, přiznávám - těžko stravitelné).  Ale jestli mě to přivedlo k daleko větší důvěře k Bohu, říkám, jen dobře!  Uvědomuji si to zcela a proto říkám: díky za tuto zkušenost.

Mám radost i kvůli tomu, že jsem měla problém se řadu let na advent vůbec naladit. Hlavně  proto, že mě nesmírně rozčilovalo, když vánoční výzdoba supermarketů začala už v říjnu, neustále a všude hučely v uších reklamy na Vánoce s nechutně vlezlými nápěvky. Nejvíc mě rozpalovalo do běla, když ten humbuk začal ještě dávno před "dušičkami". Říkala jsem si, "kdyby aspoň ty dušičky nechali na chvíli spočinout a vzdali jim náležitou úctu". Proto je pro mě náročné se tak nějak oprostit. Ne že bych si nechala vzít moje prožívání (i když je to čím dál těžší), ale už dlouho mě skličuje představa řady lidí o pojmu "Vánoce". Že  Vánoce = dárky, happy smile, seriály, volno. Někdy si říkám, jestli to těm lidem vlastně za to stojí i za tu úmornou honičku, když po 24.12. pro ně Vánoce končí .. Že si dělají takovou námahu a stěžují si, jak jsou všude fronty, když pokud jde čistě o materiální obdarování, tak to mohou činit celý rok.. Asi je to tou vánoční atmosférou. Proč ne? Vždyť se najde např. i dost těch, kteří se berou v kostele, protože je to pěknější než na úřadě a má to atmosféru..

Na postní dobu se těším VŽDY a vždy ji dokáži i náležitě prožít. Ne tak advent. Ale letos je to nějak jinak. A ještě se tento víkend chystám na adventní duchovní obnovu, kde chci toužit po tom, abych se Bohu ještě více přiblížila a těším se také na to, až se pak podělím o své spolusdílení spolu s vámi.

A za to vše, za to, že Bůh postupně odklízí ty kamínky až šutry, aby se dostal ke mně, a že mi dal tak vnitřně prohlédnout, zbývá jen dodat - BOHU DÍKY ZA TO!