Přijala jsem nabídku na duchovní adventní obnovu 3. - 5. prosince u sestřiček Vincentek s P. Tomášem Klíčem. Přijela jsem duchovně nesmírně obohacena. Plná Božích milostí, načerpaná. Velmi příjemné, ochotné sestřičky Vincentky a P. Tomáš Klíč, na svůj věk (31 let) velmi vyzrálý, vzdělaný, s přehledem i s jemnocitem. Spolu s ním jsme prožívali rozjímání z Písma Svatého, Nešpory (ráno i večer), mši svatou a nezapomenutelné adorace před Nejsvětější svátosti oltářní. V neposlední řadě i "mezi námi ženami". Šlo totiž o duchovní obnovu pro ženy. Za nemalou pozornost stojí i zmínka o sestřičkách, jejich činnosti i jejich nemocnici. Proto se nyní budu věnovat především rozjímání z Písma a až v dalším článku se budu věnovat čistě sestrám.


CO SE STALO v rajské zahradě..

 V této duchovní obnově jsem meditovali především nad vybranými kapitolami z knihy Genesis. Hospodin si vybral právě člověka, aby nejenže měl dostatek všeho, co potřebuje, ale i toho nejlepšího z rajské zahrady. Člověk je prach země, ale Stvořitel ho povolal k životu v slávě. Že člověk nakonec selhal, je nám už známo. Zde uvádím úryvek o původním Božím plánu.

Gn 2, 4-9, 15, 19:

Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.  Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. (Gn 2, 4-9)

 Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. (Gn 2, 15)

Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2, 19)

Ze Žalmu 121, úryvek: Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. (Žalm 121,7)

Když bych to měla odlehčit, až dosud je vše v pořádku. Největší průser přišel teprve s nápadem Hospodina, učinit pomoc-společníka pro muže - ženu :-D. Hospodin provedl první operaci v dějinách a po uspání vyňal Adamovi žebro a z něho stvořil ženu. Ale teď vážněji:

Hospodin stvořil ženu s tímto záměrem: Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou. (Gn 2, 18). Člověk pak, když mu Hospodin ženu přivedl, zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest". Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se. (Gn 2, 22-25)

Židovská tradice říká, že: žena nebyla stvořena z Adamové hlavy, aby mu vládla, ani z jeho paty, aby mu sloužila, ale z jeho žebra, aby mu stála věrně po boku.

Had, nejzchytralejší ze vší polní zvěře, řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" (Gn 3, 1). P. Klíč k tomu říká: Všimněte si, jak had rafinovaně pokladá tu otázku. Vlastně jako kdyby o nic nešlo, ale takovou, že zaujme druhého natolik, aby aniž by chtěl, mysl pracovala a nedalo jí to. Říkal, že je to stejné, když někdo o někom řekne nějakou pomluvu, na pohled možná banální, nicméně zanedlouho o tom ví řada lidí (jeden druhém se začne svěřovat s pochybnostmi) a člověk, aniž by toho dotyčného znal, si už o něm vytvoří obrázek. Cílem tady hada bylo zpochybnit Boží dobrotu, že není takový, jak se jeví, že vlastně nechce pro člověka jen to nejlepší. Kdyby však nepokládal otázku, ale konstatoval v rozhořčení: volně přeloženo - On vám zakázal jíst z těch stromů. To je neslýcháné! - bylo by to ještě zákeřnější.

A Eva skutečně podlehne pokušení, oslabí se důvěra v Boha, chytí se do intrik hada a říká: "Plody ze stromu v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: "Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli". (Gn 3, 2-3) P. Klíč říká: Všimněte si, jak působí hadova otázka na Evu. Co by mu mohla odpovědět jednou větou, rozvíjí tu jeho otázku, jako by se bránila a zároveň dává najevo nedůvěru v Boha. Eva říká, že ze stromu, který je uprostřed zahrady, jíst nesmí. Jenže! Pravda to není. Uprostřed zahrady jsou stromy DVA.  Strom života a strom poznání dobrého a zlého. Ze stromu života jim Hospodin jíst dovolil, jen ne ze stromu poznání dobrého a zlého. Takže tady vidíme první lež, kterou se Eva dopustila. Ale není to lež záměrná, ale zase to můžeme připodobnit k pomluvě, že často si člověk, čím víc se pomluva šíří, zabarvuje dle svého. Tady to začal had, ale postupně se přidávají další skutečnosti, které ve skutečnosti neexistují. To vidímei i ve druhé Evině větě ..nejezte z něho, ANI SE HO NEDOTKNĚTE.. ovšem Hospodin o dotýkání nemluvil ani slovo..

 Had, slavící úspěch, pokračuje ve svém dolomení o pochybnosti dobrotivého Boha v Evě: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé". (Gn 3, 4-5)

malá pozn.: nemějme předsudky vůči jablku. V Bibli se nepíše nic ani o jabloni, ani o tom, že had podal Evě jablko. Píše se o stromu s dobrými plody k jídlu. Had ji také nic nepodává, Eva si vzala sama ze stromu, had už svoji úlohu spnil, způsobit pochybnosti k Bohu a naočkoval pokušení.

O co vlastně v rajské zahradě jde? UZNAT NAD SEBOU BOHA, TO JEDINÉ JE SMYSLEM. Hospodin v těchto událostech nezasahuje, dává Adamovi a Evě vybrat si.

Co se děje dál:

Adamovi a Evě se otevřeli oči, poznali, že jsou nazí, styděli se, přepásali si spletené fíkové listy. Přestali důvěřovat Bohu, vypověděli Bohu poslušnost. Ale pozor, Bůh po nás nepožaduje otrockou poslušnost. V životě se tak lidé totiž často chovají. Nedůvěřují Bohu, tak otrocky plní všechna přikázání, ale čím dále zjišťují, že takto žít nejde, a pak čeho se tak úpěnlivě drželi, za každou cenu nic neporušit, o to více jsou vystavení selhání a taky selžou. Sledujme dále ilustraci Adama a Evy a srovnejme s naším životem.

Adam s Evou se ukryjí. Tu slyší Hospodina procházet se po zahradě, který je HLEDÁ. Volá člověka: Kde jsi?

"Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se". Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" (Gn 3, 10-11)

A teď začínají vzájemné výmluvy. Adam řekne: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála (jinými slovy, to ta žena, kterou jsi mi dal, to způsobila..teď to zase trochu odlehčím a svými slovy říkám "jakou to ženskou jsi mi dal?" :-D, a ještě dál říkám odlehčeně a jako naštvaná ženská bránící se, "jako copak je Adam malý kluk nebo co, však má svůj rozum, proč tu nabídku jednoduše striktně neodmítl"), ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl". (Gn 3, 12)

Bůh se obrací k ženě, ptá se jí, co to učinila a žena, zase svádějící to na hada, říká: "Had mě podvedl a já jsem jedla".

Ovšem, jestli bychom to měli svádět na slabost ženy, je zde určitá metafora, kterou můžeme porovnat i s naším životem: Úskalí HADA spočívá v tom, že nelze dopředu vidět jeho nebezpečnost a zákeřnost a když je už spatřen, je už pozdě, protože už kousl. Had = pokušení. Ten had v té rajské zahradě v podstatě neměl co dělat, a přece tam byl.

Dále v Písmu čteme, že Bůh potrestal hada i člověka. Nejpodstatnější úryvek k hadovi: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu".  A ženě: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout". A Adamovi: "V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z niž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš".

Dále již Hospodin nepřipouští, aby člověk jedl ze stromu života a živ by byl navěky.  Vyhnal ho i s ženou ze zahrady, aby obdělával zemi, z niž byl vzat a východně od zahrady usadil cheruby s mihajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Ale co se tady ve skutečnosti děje? Bůh člověka nevyhnal, vždyť si můžeme všímat, že ho HLEDÁ. On nevyhnal jeho, ale on vyhnal Boha. A to neochotou se přiznat se k tomu, co udělal. Utíká od něho. Bojí se ho, protože mu nedůvěřuje. A místo přiznání svaluje odpovědnost na druhého: "To ona", "To had". Kdyby vyznali svou víru, odpustil by jim. 

Je velmi zajímavé se také podívat na příběh Kaina a Ábela.

I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina. Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem. Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal ve tváři. I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit, ty však máš nad ním vládnout". I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi. Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej. Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?" Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Hospodin pravil: "Což to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země". Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi  psancem a štvancem. Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří.  Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít. Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou". A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil. Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. (Gn 4, 1-16)

Myšlenky P. Tomáše Klíče:

- text se snaží Kainovi podsunout zlý úmysl. Ale je potřeba vzít v úvahu jednak rozdílnost postavení (Kain=prvorozený, Ábel=druhorozený), povolání obou (jeden je zemědělec, jeden je pastýř). Tenkrát to mezi sourozenci nebylo 50:50, ale veškeré výsady patřily prvorozeným, podíl, zkrátka vše.

- text neříká, že Kain přinesl horší úrodu, pouze říká, že Bůh na jeden obětní dar shlédl a na druhý neshlédl.

- Kainova pýcha. Kain se rozlítil hněvem, neboť nedokázal přijat, že jeho dar, prvorozeného, Bůh nepřijal. Taky mu pak Bůh říká: Proč jsi tak vzplanul? Proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit, ty však máš nad ním vládnout. Tady se nabízí otázka pro každého z nás: JAK PROŽÍVÁŠ, KDYŽ NEJSI PRVNÍ, NEJŠIKOVNĚJŠÍ, NEJLEPŠÍ? NEBO KDYŽ MÁ NĚKDO DAR OD BOHA, KTERÝ TY NEMÁŠ - ZÁVIDÍŠ MU, HNĚVÁŠ SE NA NĚJ, JSI V DEPRESI?...

- Bůh pomáhá slabším. A protože v Kainovi roste pýcha, rozhodl se pomoct slabšímu, v tomto případě Ábelovi.

- Bůh nemluví s Ábelem, i když ví o smrtelném nebezpečí, které mu hrozí. Mluví s Kainem, protože jeho momentální oslabení, zranění pýchy - je nebezpečnější než případná fyzická smrt Ábela. Ale Kain je natolik pohlcen hněvem, že nechce slyšet, co mu Bůh říká.

- Bůh si může vyvolit národ i člověka, kterého chce, ale to neznamená, že ostatní nemá rád.

- Ve svém hněvu zabije bratra. A když se ho Bůh ptá, kde je Ábel, říká mu: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?" Tím sám prozrazuje, že svého bratra nenávidí (Co je mi po něm?). On si totiž myslí - když odstraním bratra, zničím ho, bratr již nebude..tím popře bratrovství. ALE on je bratrova součást, tzn. když zničí jeho, zničí tímpádem i sebe. Sám Bůh mu říká: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země". Zároveň popření bratra, tím tedy i sám sebe vyjadřuje nepřijetí vlastní osobnosti. Toto je opět otázka pro nás všechny: PŘIJÍMÁME SAMI SEBE I DRUHÉ SE VŠEMI SLABOSTMI, NEDOSTATKY? Pokud nepříjímáme sebe, přesně to, co v sobě popíráme, toto kriticky posuzujeme na druhých a ještě zvětšené míře..

-Dále si všimněme podobnost s Adamem a Evou. Podobně jako oni, se Bohu ke svému činu nepřiznává, ale snaží se z toho vykličkovat. KAIN = obětí zla spáchané Adamem a Evou - Bůh tehdy řekl: "položím mezi muže a ženu hada..

NAD HŘÍCHEM NEZVÍTĚZÍME SAMI