Dnes přišlo ráno, takové klasické, jak bývává. Až na to, že jsem nemohla najít své brýle. A protože vstávám tak akorát, abych tak akorát přišla včas do práce, nebyl čas na nějaké hledání, nebo spíš - velmi málo. Navíc brýle bez brýlí se těžko hledají...

No ale bez brýlí by to bylo nepříjemné, tak jsem si půjčila se sbírky taťkových brýlí, které už nenosí. My jsme kdysi mívavali stejné dioptrie, teď má o čtvrtky menší. A co na tom, že brýle velké jak kola od vozu, poněkud zašmouzené, co na tom, že ohnisko čoček má pochopitelně úplně jinde než já, zkrátka brýle..

Docela se to dalo. Jen při obědě v práci jsem se nemohla moc předklánět, protože by mi sklouzly do čočky na talíři.. :-D.

Nedávno jsem přišla domů a šla (dokonce bez brýlí na očích) hledat ty své. Našla jsem je za krabicemi na skříni (úžasné místo na schovku, že jo?) a zároveň jsem si vzpomněla, že jsem je tam dávala. Takže ne že krátkozrakost, ale skleróza.