Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.

(2K 1, 3-4)

Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, na nás skrze Krista přichází v hojnosti útěcha.

(2K 1, 5)

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

(2K 1, 21-22)

Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.  Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!

(2K 1, 23 - 24)

Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil? To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit, spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.

(2K 2, 2 - 3)

Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám, aby nás satan neobelstil, jeho úskočnost přece známe.

(2K 2, 10-11) 

My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme úpřimně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.

(2K 2, 17)

 .. naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.

(2K 3, 6)

Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!

(2K 3, 11)

Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše moci Ducha Páně.

(2K 17-18)

Neboť Bůh, který řekl "ze tmy ať zazáří svetlo", osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.

(2K 4, 6)

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

(2K 4,7) 

Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých, jsme bezradní, ale nejsme v koncích, jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni, jsme sraženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydávani na smrt, aby i na našem smrtelném těle byl zjeven i Ježíšův život. Ale máme ducha víry, o níž je psáno: "Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil" - i my věříme, a proto také mluvíme, vždyť víme, že ten, kdo vzkříšil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkříší a postaví před svou tvář spolu s vámi. To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží.

(2K 4, 8-15)

Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.

(2K 5, 1) 

Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh. Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána - žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

(2K 5, 5-7)

Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině. Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

(2K 5, 9-10)

Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.

(2K 5, 11)

A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

(2K 5, 16-17)

Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy, na místě Kristově vás prosíme, dejte se smířit s Bohem!

(2K 5, 20)

Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: "V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc".

(2K 6, 1-2)

Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v soužení, v tísni, úzkostech ..

(2K 6, 3-4)

Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: "Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem".

(2K 6, 14-16)

Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

(2K 7, 10)

 Odkud vyšla ochota k pomoci, tam ať se pomoc také uskuteční. Každý ať dá podle toho, co má, vždyť je-li zde tato ochota, pak je dar před Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá.

(2K 8, 11-12)

Nejde o to, aby se jiným ulehčilo a vy byli přetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejně. Váš přebytek pomůže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich přebytek přišel k dobru vám ve vašem nedostatku, tak nastane vyrovnání, jak je psáno: "Kdo měl mnoho, tomu nic nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek".

(2K 8, 13-15)

 Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.

(2K 9, 6)

Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne z nechutí, ani z donucení, vždyť "radostného dárce miluje Bůh".

(2K 9, 7)

Ten, který dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží "plody vaší spravedlnosti".

(2K 9, 10)

Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří, tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.

(2K 9, 11)

 Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušná Krista.

(2K 10, 3-5)

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.

(2K 10, 17-18)

Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!

(2K 11, 4)

I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí, to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.

(2K 11, 6)

Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.

(2K 12, 5)

Pán řekl: "Stačí, když máš mou milost, vždyť v slabosti se projeví má síla". A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

(2K 12, 9-10)

Nakonec, bratří, žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravují vás všichni bratří.

(2K 12, 11-12)

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi s vámi.

(2K 12, 13)