Stabilita

Krásné jsou úkony ctnosti, ale pravou cenu mají teprve tehdy, když se staly ctnostným zvykem, když jsou takřka druhou přirozeností, když vešly do krve. Jakou pak cenu má - občas, semtam něco vykonat? Dokud se ctnost neosvědčila i v protivenstvích, není na ni spolehnutí, nelze jí věřit.

Stabilita lásky, stabilita pokory, trpělivosti, to je jako trojí diadém okolo hlavy. Vytrvat! Nepokazit si růst v dobru! Nepřetrhnout duchovní vedení! Při obtížích si říct: Ještě nyní vytrvej! Nemyslet na léta obětování se, nýbrž na přítomnou chvíli. Teď to přece dokážeš! Jaké to štěstí dosáhnout stálosti v dobrém! Čím ta stálost a věrnost déle trvá, tím je onen úkon snažší, takže se dospěje ke stavu, že ctnost nezná potíže, oběť je samozřejmostí a radostí. A duše kráčí k slunci - na vysokých horách, vše malicherné a pomíjející je pod ní a neláká ji, nemá na ni vlivu, ona je svou vírou a láskou již v přístavu Pokoje, v Bohu, Doma - a proto tisíckrát blažená ...