Vůně adorátorské duše

Ctnosti dávají duši krásu, ctnostné úkony získávají zásluhy, ale je jedna vlastnost, která obětkává duši nebeskou vůni, a to je duch adorace. Je to povolání nebešťanů, k němuž se připravujeme. Oni padají na tváře před trůnem Beránkovým a skládají tam své koruny a zpívají věčně svůj hymnus chval. Klanění je duchovní noblesa, adorátoři jsou elitou Srdce Kristova, ti, kteří důvěrně jako sv. Jan spočívají na Srdci Kristově.

Tři mudrci se vydali na dalekou, nebezpečnou cestu, plnou útrap. A cíl? Nic pro sebe! Poklonit se Králi - Mesiáši a dát Mu své dary. Hle, krásné duše, ochotné k obětem: nic pro sebe nechtějí, touží Boha poctít a to své nejdražší Mu dát.

Duše eucharistická - planeta okolo slunce Eucharistie. Nevychýlí se z dráhy, od Slunce má svůj život, svou rotační dráhu, světlo, žár. Chvíle před svatostánkem jsou velké. Duše se cele dává Kristu a od Něho přijímá Jeho vůli a lásku.

Trojí klanění:

1. Ve svém nitru.

2. Ve svatostánku.

3. V celém vesmíru - tam všude je Bůh - zvláště v duších bližních, hříšníků, kde Kristus Pán je ukřižován.

Na celém Božím světě jen jedno místo mám, kde slasti nadpozemskou vždy v srdci zaplesám. Tam stánek zbudovati je touhou duše mé. Před tichým svatostánkem mé místo milené..  A pak nést čelo zjasněné, ozářené jasem a teplem Sanctissima. Takové duše vše posvěcují, zvedají.