Moc poznání Boha

Nejvyšší úkon rozumové bytosti jest poznávat Boha. V poznání se spojují dva póly. Poznávat znamená zasnubovat se s věcmi, přijímat je v sebe. V poznání Boha z lásky a v pokoře duše slaví své zasnoubení s Bohem (sv. Augustin).

Nejhlubší poznání nastává nehlubším rozjímáním. Pokorné a láskyplné rozjímání - toť velké přijímání Boha. Duše se otvírá Bohu, Bůh se jí dává, zjevuje.

Úkolem rozumové bytosti jest - stále hlouběji vrůstat v Boha. To je základ a pramen pokroku v životě, jako naopak nedostatek poznání Boha jest základem zvrácenosti.

Správné poznání Boha vnáší v duši nesmírnou dynamiku, která volá božským imperativem k nejvyšším hodnotám. To chrání před pádem do nicotností. Co životů se utopilo ve zbytečnostech, co jich vlilo lásku do písku, do pouští! Touží-li duše setkat se s Bohem skrze poznání a lásku, Bůh nemůže odmítnout zjevit se jí, projevit na ní moc své lásky, moc svých krás, svých božských dokonalostí. Poznání a láska k Bohu se vzájemně probouzejí a přitahují. Synthesí jejich jest: klanění, oddanost.