Modlitba a sebezapření

Apoštolé nemohli vymítnout zlého ducha z náměsíčného chlapce. Táží se, proč. A Kristus Pán odpovídá: "Takový duch se nedá vymítnout leč postem a modlitbou!" (Sr. Mt 17, 14-20).

To jsou dvě mocnosti nás slabých: Modlitba a půst - sebezapření. Mýlí se, kdo se domnívá, že dosáhne velikých věcí sladkou modlitbou. I modlitba, má-li mít účinek, musí být doprovázena sebezapřením, obětí. Právě sebezapření, které předcházelo modlitbu, činí nás schopnými pravé vroucnosti a lásky. Sebezapření je jako horko, jímž dřevo vyschne. Sebezapření očišťuje duši od nespalitelných škvárů vlhkosti. Čím víc se sebemrtvením udusí žádosti, tím jasnějším, mocnějším plamenem hoří láska. Již tím si získáš zaslíbení Boží, když se cvičíš v sebemrtvení, aby tvá modlitba byla čistší, Boha důstojnější a účinnější. Jedna dětská modlitba praví:

Modlitbička moje čistá, prosí za mne Pána Krista, by stál při mně dnes!