Ctižádost

zdánlivě nevinná chyba, ale je to hrozná nemoc a pramen starých jiných chorob. Je žalostným dědictvím po prarodičích, kteří zatoužili být jako Bůh. Odtud na ni tak strašná kletba. Co životů a národů zničila! Co štěstí zahnala z duší, jaký nepokoj tam vnesla! Je to strašný bič, který nedá člověku klidu a štve ho stále výš k větším poctám, slávě. To není zdravá snaživost vyniknout, osvědčit se, udělat pořádné dílo, jak k tomu vede zvláště askese sv. Ignáce. Ctižádost vidí cíl v své slávě, ve svém "Já" - ne v díle. Hledá slávu neúměrnou svým schopnostem a ta ho žene k různým nepoctivostem, k úskokům a pomluvám, aby druhého snížil, k podvodům, aby druhého oklamal. - Je to vlastně pýcha. A za tou hned jde pád. Hříšník nemá pokoje.

Měj velkou, pravou žádostivost po sebezapření, po lásce Boží. To je pravá velikost, která ti dá příslušnou slávu. Kdo byl kdy oslaven více, než svatí? ... Povyšuješ-li se, Bůh tě srazí, ponižuj se a Bůh tě povýší. Kéž bys poznal, co je ti ku prospěchu!