Máme anděla,

řekl kdysi jeden ženevský katolík o svém biskupu, sv. Františku Saleském. Anděl zbožností, čistotou, láskou. Anděl nepřemožitelné trpělivosti a dobroty. Svému odpůrci řekl: "Vím, že jste proti mně, ale já nejsem proti vám. Vyrvete-li mi jedno oko, druhým se na vás přátelsky podívám". A přitom muž vznětlivé povahy, v jednání důsledný ...

Co vše může dosíci sebekázeň, zpytování svědomí, rozjímavý život a hlavně milost Boží, láska k Bohu! Ta dle Františka má být středem, okolo něhož se vše točí. Teprve ta láska se stane ohnivým nadšením, až nás povede, ovládne a nám poručí, zhasnou plameny vášní, vzroste, vnitřní síla a svoboda ...

Pokud duchovní život nic nezměnil na naší povaze k lepšímu, dotud nebyl pořádný. Asi scházelo pořádné, soustavné sebezapření. V boji mezi láskou Boží a ohavnou sebeláskou - rozhodne pro Boha sebezapření. Je to peníz, za který se nejsnadněji koupí dokonalost ..

Máme anděla! Co by o tobě mohli říci tvoji nejbližší ... ? Koho v tobě mají ... ?