http://katis.cz/1012/pov-dka-to-nevymysl Jen pojďte blíž a slyšte, co se na tom plese (pozn. red. Děkanátní ples ve St.Městě dne 15.01.2011) odehrálo.


Budou se zde vyskytovat postavy, některým čténařům již známé, ale i ty neznámé. Minule jsem se zabývala jednou stěžejní osou příběhu - mého příběhu s Edou Lovcem. Tentokrát nepůjde o konkrétní příběh, jako spíš o raportování událostí plesu (navzájem nesouvisejících), byť se tam ty známé postavy objeví, ale v jiné podobě. Postavy, včetně mojí, zde figurují naprosto nezávisle na Edu Lovci a další, jejichž pozadí neznáte (chápejme, že nemám na mysli TAMTO pozadí).

Paradoxně, postavy, nám již známe, sehrály spíš minirole. Jsou to: Eda Lovec, Anna Jasněnková, a z nových postav: Medvěd Brtník, Eda Tragéd (pozn. k E.T. - dala jsem mu to jméno spíš kvůli celku, protože on sám byl loni obětí tragikomických situací)

Nejhlavnější postavu sehrál: pan B. (pro vás taky nová postava)

No, ani nevím, co mám dřív říct, nebo čemu se smát. Tak zkusíme takový heslovitý raport.

- NEJKURIÓZNĚJŠÍ HLÁŠKA PLESU! -podotýkám, že si paní legraci nedělala. Známe se z vidění z nemocnice, kde chodí navštěvovat jednu známou. Na plese jsem se často pohybovala s mojí kamarádkou, říkejme jí Lucie. Dosud jsem nepochopila, jak si nás někdo neustále plete se sourozeneckým duetem. Ale že povýším dokonce na její matku, o tom by se mi ani nezdálo! Protože ta paní mi říká, "jakou to máte velkou dceru!" V té chvíli jsem si myslela, že zařvu smíchy a Lucie též! Připomínám, že Lucie je ode mě ještě o rok starší! Takže to byla vlastně lichotka, protože na to, jak velkou dceru mám, jsem vypadala mladě, proto se paní divila. Když zjistila, jak to je, velice se omlouvala, ale já se vůbec nezlobila, mně to připadalo hl.velmi povedené. Nu což, s mými proporcemi bych matku klidně dělat mohla.

- EDA LOVEC: můj instinkt mi napověděl dobře. Tušila jsem, že se tam objeví. Zajímavé je jen to, že jsem ho zahlédla až po delší době plesu. Zrovna jsem se v komorní skupince bavila s někým jiným, kdy jsem spíš byla v roli trochu stranou a najednou vidím scházet po schodech Edu Lovce se slečnou z toho srazu pro nezadané. Ale spolu na ples nepřišli. Nicméně se u mě zastavili, prohodili pár vět. Zejména slečnu zajímaly mé osobní záležitosti, což Eda přivítal tuze rád. Jenže já si dávala dobrý pozor, aby neměl tušení, kde konkrétně pracuji atd. Taky se pokoušel ode mě opět vyloudit kontakt (mobil), ale nedočkal se. Vše proběhlo v klidu. Setřásla jsem se ho lehce. Dokonce mě pak ani nevyhledával, ani nebyl dotěrný.

- KAPITOLA TANEČNÍ PARTNEŘI:

První tanečník mě mile překvapil. Byl to tatínek mojí kamarádky, jejíž dítěti jsem kmotrou. S jejím tatínkem se prakticky nevidím a tak, když mě oslovil, si nebyl jistý, zda si ho pamatuji. Samozřejmě ano. A je vidět, že společenský je, protože i v tanci byl výborný.

Kulturní vsuvka:

- letos se teda s Edou Lovcem drámo nekonalo, ale loni se zde na tomto plese kuly pikle s jiným pánem. Loni se drámo na plese nekonalo, ale souviselo s plesem a konalo se až pak. Teď přichází čas zmínky, jak sem zapadá postava Edy Tragéda. V kostce shrnutí "kauzy" E.T. včera a dnes.

Prostě, opět klasický případ "třetího" anebo pokus o seznámení třetí osobou. Osobně jsem neměla o ničem ani tušení, ale E.T se naservírovaly pod nos jisté informace, dostal kontakty a jeho úkol spočíval jen v tom, jít si pro mě na plese zatančit. To, co se odehrávalo zákulisně, mělo být utajeno, aby vše proběhlo "přirozeně". A já, pokud si pro mě nedojde tančit, se nic nedozvím. Jenže "zprostředkovatelé" nepočítali s tím, že se nakonec na plese neodváží a nejenže to nebude konec, nýbrž začátek. Že mi napíše, a i když žádná jména prozrazovat nebude, dovtípím se, která bije a že si dám lehce dohromady, o co jde a kdo za tím stojí. Nakonec se ukázalo, že můj tip byl správný. Já troubelec, i když mě instinkt varoval, jsem se s ním párkrát setkala, protože mi bylo blbé neučinit to - ach, ta moje měkkota. Ale nesedl mi. Zatímco on byl jiného názoru a násilně mě přesvědčoval, což i doslova verbálně předestlal, že bych stejně nenašla nikoho lepšího, jak je on. On byl hodný, ale poněkud zvláštní. I když jsem mu jasně dávala najevo svůj neměnný názor, nepřestával mě bombardovat maily. Té kurážnosti, která mu chyběla "live", zato v dopisech prokázal hojně. No, ta doba už je za námi, dokonce se občas někde potkáme a normálně se bavíme jako kámoši. Proč to se píšu? Jen krátká vsuvka k Anně Jasněkové.

Anna Jasněnková figuruje ve výčtu souč.komedie dell´arte, ale jen v mini roli a jen posud, že zatímco mi před léty pomohla rozlousknout případ Edy Lovce, tentokrát byla horlivá (ale jinak, než jsem si představovala) právě s Edou Tragédem. Kuriózní na tom je, že ona tu akci nevymyslela, leč neuváženě se do ní nechala zatáhnout a právě tady, ukázkově jak z učebnice, se dokonale projevil "zákon padajícího h...a" a TA VĚC jako první dopadla na ni. A zmínka o Edu Tragédovi t.č.? Jen to, že když jsem jako jedna z páru lidí vydávala tombolu, jsme se potkali. Dort, který vyhrál, sháněl v sále marně. Tak jsem ho akorát poslala pro něho do Lednice, kde mu ho moje dcera Lucie vydala. I u něho platí, podobně jako u Edy Lovce, klid a mír. A nemáme problém se se sebou bavit. Dokonce ještě lépe.

U této Kulturní vsuvky se zastavuji záměrně, jelikož 2 dny před plesem mi další můj známý pár řekl o dvou nezadaných mužích. VŠECHNY případy mé nevědomé účasti na těchto projektech z momentálních (a především nepromyšlených) pohnutek přátel, známých, kohokoliv - dopadají STEJNĚ blbě. Už jsem ale přišla na princip jejich pohnutek. Asi mají pocit, že osamocená = zoufalá. I když si nejsem vědoma, že bych něco takového vyzařovala. Další věc: hodně z nich mají už svou rodinu s malými dětmi. To, že se myšlení posouvá do úplně jiných dimenzí, je celkem přirozené. Ale ztrácejí cit a vkus pro záležitosti tohoto druhu. Vždy mě totiž někdo překvapí tím uvažováním a "výběrem partnerů", které by je předtím ani nepadlo dávat dohromady v souvislosti se mnou. Myslí to dobře, ale tady je aspoň vidět, že i přemíra dobrodiní může škodit.

Nás obě - "dceru"i mě, baví pozorovat lidi. A ty sociální situace a vazby kolem nich. A i zde na plese jsme se v určitých sledech kochaly pohledem z balkónu, z ptačí perspektivy, pěkně všechno na dlani. Nevíce jsme litovaly holky, které byly nucené tančit s dřevnatými partnery. Navrchu jsem potkala moji kamarádku a ukázala mi, kdo má být můj potencionální ctitel (aspoň ona si to myslela a on o mě nevěděl). Tančícího muže "pod nama" jsem nazvala Medvěd Brtník. Měl oblabené ruce kolem pasu své tančící partnerky a podobně jako medvěd s ní smýkal sem a tam. K přímému střetu se mnou však už nedošlo.

- A TAK TO DOPADÁ, KDYŽ TO VŠE VEZMU DO SVÝCH RUKOU:

Přitom nevidím nic tak vzrušujícího na události, když vezmu pana B., mladého, šarmantního, galantního sympaťáka a hodného chlapce, na tanec. Vždyť ples je koneckonců společenská událost. Jenže pro moje přátelé a známé to evidentně vzrušující bylo. Chápejme: na Děkanátním plese se zpravidla každý s každým zná a ani já nejsem výjimkou. A když už je zaostřeno na mě, coby svobodnou, nezadanou a dle toho, koho mi mí přátelé leckdy vybírají, podle jejich mínění nejspíš i "nezaopatřenou", tak když se konečně objevím s řádným mladým pánem, jsou z toho vedle.

No, mně došlo až později, co se děje, neboť při tanci jsem se věnovala výhradně svému tanečnímu partnerovi. Ale jak byla pauza mezi hudbou a písněmi, zachytila jsem hned několik intenzivních pohledů mých přátel. Jak na sviňu, tam skoro všichni byli - na parketě. Dokonce jsem zahlédla na balkóně i Edu Lovce, jak se po mě dívá. Až později jsem se dozvěděla, že celé to klání zvrchu sledovala i moje dcera. Ale to mi nevadilo. Je fakt, že mě samotnou nenapadlo, že i já mohu být pozorována. S panem B. jsme přitom na sebe doslova narazili u futer (pozn. pro nezúčastněné - my se trochu známe, není to pro mě úplně cizí člověk), no a přece tam nebudeme jen tak stát, ne, tak jsem ho "popadla", tedy chci říct slušně zeptala, zda by šel tančit a šel. O EXHIBICI jsem nestála, ale přesto jsem se postarala o ROZRUCH. Nejlepší gól byl, že když jsme po této taneční sérii odcházeli s panem B. ze sálu, míjeli se s Annou Jasněnkovou a jejím manželem - ten její výraz stál za to! Připomněla mi Helenu Růžičkovou při scéně, kdy Bláža tančí s PANEM INŽENÝREM a ta spokojeně pokyvuje hlavou (Slunce, seno, jahody). Tak takový podobný výraz blaženosti jsem našla na tváři Aničky. To nešlo přehlédnout.

Ne až tak dlouho poté - jsem už na odchodu viděla Annu Jasněnkovou s manželem a naší další kamarádkou, no v momentě, když jsem se k nim blížila, se jako na povel zastavili a už to jelo.. to jak když se včely slézají na med! NECHÁPALA jsem. Dle jejich reakcí by mi snad už začali chystat vonice a shánět družičky. A ještě mi Anna nezapomněla prozradit, že její manžel (oni oba dva pana B. neznají) se okamžitě šel na něho povypytovat. Bavila jsem se maximálně. A aby toho nebylo málo, hlouček přitahuje další lidi a zachvíli šup!, už tam byla další kamarádka. Radši jsem s dcerou zdrhala, ať si to tam pořešijou :-D. A jinak jsem čubrněla. Pan B. tam zůstal až do doby, kdy se začalo sklízet a hudba už nehrála. Vím, že odchází z plesů dřív.

Jo, taky jsem si zatančila se staromětským knězem, pak s dalším známým z UH, poslední tanec tančím - už je to tradice - s mým velmi dobrým kamarádem a organizátorem plesu. Jako bonus jsem si zatančila ploužák (krásná písnička) s někým úplně neznámým, kdo pro mě došel. Jemu se chtělo tančit, mě také, víceméně jsme si "zbyli", chvíli předtím už totiž došel "matroš".

- MOJE DCERA LUCIE:

Jako pyšný rodič, který to říká, můžu také říct: "POVEDLA SE MI, HOLKA JEDNA ZLATÁ!" Vždyť je skvělé, že si matka s dcerou spolu tak rozumí, dokonce nemají problém jít spolu na ples. Dcera matce do ničeho nekafrá (a opačně) :-D, dokonce chápe, že když se objeví na scéně pan B., jde vše stranou a diskrétně se vzdálí. Lucie velmi dobře ví, kdo k matce NE a kdo ANO, v tom má čuch. Takže jedinému, komu by matka t.č. mohla svěřit "výběr partnera", tak jedině Lucii. Však bodejť, za ta léta už matku zná jak své boty. Taky si rozumí i beze slov. U zásadních záležitostí mají stejné a občas skoro stejné názory. A tam kde matka ztrácí nervy, propadá hysterii :-D a vidí rudě, zkrátka když jí chytne amok, je obdivuhodné, jak si pro změnu Lucie dokáže zachovat stoický klid. A přesto všechno, i když ví, že matka má někdy muchy až mušiska, že i tak ji bere takovou, jaká je. Tam, kde přichází kritika matky, přichází Luciin obrácený pohled, který má svou hlavu a patu a matku (aniž to Lucie tuší), oslovují Luciiny postoje, zamýšlí se nad nimi. No zkrátka je to super. Ale kromě těchto vsuvek se matka s Lucií dokážou velmi dobře bavit a dělat šprťchoulata. Rády se smějí. A každý den přijímají jako DOBRÝ.