Pouštěj svůj chléb po vodě,

po mnoha dnech se s ním shledáš.

Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm,

nevíš, co zlého se na zemi stane.

Jestliže mraky se naplní,

spustí se na zemi déšť,

jestliže strom padne k jihu či na sever,

zůstane na místě, kam padl.

Kdo příliš dá na vítr, nebude sít,

kdo hledí na mraky, nebude sklízet.

 

Jako nevíš, jaká je cesta větru,

jak v životě těhotné vznikají kosti,

tak neznáš dílo Boha,

který to všechno koná.

Rozsévej své símě zrána,

nedopřej svým rukám klidu do večera,

neboť nevíš, zda se zdaří to či ono,

či zda obojí je stejně dobré.

Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.

I když se člověk dožije mnoha let,

ať se z nich raduje ze všech,

ale na dny temnoty ať pamatuje,

že jich bude mnoho.

Cokoli přijde, je pomíjivost.

 

(Kaz 11, 1-8)