Po několika letech jsem se rozhodla, že si pořídím nové brýle.

Čekací období je všude dlouhé, u specialistů jako "očaři" ani nemluvě. Až si říkám, to snad není možné, "všechno všem je". :-)

A proto jsem doufala, že ve špitálu tak dlouho čekat nebudu. A taky ne, vzali mě za týden. A byla jsem zde poprvé. Vím, že na očním ordinuje jen jeden doktor (páč tam je už jen amb.), primář.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem v jiné místnosti - než se vejde k lékaři - zaslechla ženský hlas! No, ženský. Právěže ne. Spíš jako zmutované ženské.  A ještě si říkám, "že by měli novou doktorku? Ale ta je teda divná!" :-D. Až pak to můj sluch rozlišil a zjistila, že to je vlastně primář! No, buď to mělo být děvče, a vyklubal se z toho kluk, nebo .. tváři v tvář co do vizáže - v pořádku, mužský, jak má být, nic zženštilého. Ale jeho akcent! Měla jsem co dělat, abych zachovala důstojnou tvář a nesjela ze židle. Ta stylizace byla typická, jakým způsobem se vyhraňují v mluvě někteří chlapci v růžové ... chápeme. No on se v tom totiž vyžíval a to byste museli slyšet.

Ještě jsem se pobavila, když mi pan primář vyšetřoval oči různými přístroji a vždy, když potřeboval, jsem měla dát hlavu blíž (DO nebo K vyš.zařízení) a doprava nebo doleva. Jenže .. dodneška rána jsem nějak nakřivo spala, mám ztuhlý celý krk a do pravé strany tu hlavu skoro neotočím, abych sebou neškubla vlnou bodavé bolesti ("a celej se otáčeš můžeš?", "to jo", "tak vidíš, neotáčej hlavou, otáčej se celej" :-D). Na jeho požadavek jsem tudíž nereagovala dostatečně rychle (jak si i on sám myslel), neboť to nakonec nikdy nevydržel, a vzal mi hlavu jako fotbalový míč a škubl s ní, tu doprava, tu doleva..

Některé ty zařízení jsem dosud nezažila. Nebo tak důkladné vyšetření. Ale nejzajímavější vyšetření bylo, když jsem se měla dívat do nějakého malého přístroje na takový červený bod, chvíli se dívala a najednou (bez varování) ten přístrojek udělal pff a já se lekla a trhla okem. Možná to byla zkouška na reflexy. To samé u druhého oka. Ale i když jsem věděla, co mě už čeká, i tak se nedalo připravit na okamžik "exploze", tak jsem se lekla i tam. Říkám si, to je zábavička :-)

No, ale co naplat, ono i to pozdvižení šlo zase ke dnu, když ... věděla jsem, že se mi zhoršil zrak, a tipovala jsem, že klidně i o půl dioptrie. I tak bylo pro mě nerozdýchatelné, že to nakonec bylo o 0,75 na každé oko! Ale oči se mi začaly zhoršovat až poslední dobou.

Velmi vážně uvažuji o laserové operaci očí, ale jednou z podmínek je stabilní vada zraku aspoň 2 roky. No ale to problém není. Vždyť dokud jsem nepřišla dnes na oční, byl můj zrak stabilní :-D. Moje stabilita trvala 6 let, kdy jsem na očním nebyla :-D. Přesně podle definice jedné babičky z Básníků: "Babičko, tak nechcete aspoň změřit tlak?" "Né, jste hodný, můj, dokud nevěděl, jaký má tlak, byl docela zdravý!" :-D

 Moje rada tedy zní: Stabilitu si nejlépe zachováte, když nebudete chodit k lékaři.

Stejně i ty závěry vyš. se mohou lišit. Záleží na více faktorech. Pokud bych vyzkoušela např. 10 lékařů, bylo by zajímavé, jestli by se na konečném výsledku shodli. A ty obě oči si pomáhají, ale když se zkouší každé zvlášť, občas je bez toho druhého ztracené, a v konečném důsledku se může jevit, že se to oko zhoršilo o více, než by tomu odpovídalo. Navíc za známku zhoršení se považuje už jen to, pokud sice přečtete požadovaný řádek, slovo, ale už u toho začínáte žmourat.  A stejně mi pan primář dal číst takovou tabulku s mrňousy, které už nemám šanci dobře přečíst a kde se s takovým mikropísmem nikde nestřetnu, ani nejdu zkoumat mravence. Na úplně běžné činnosti mi to připadá moc, to zvýšit až takto. Teoreticky, kdybych šla na oční v průběhu těch 6 let 1x za 2 roky a mezitím mi zvedl dejme tomu zedvakrát o čtvrtky, vyjde to skoro nastejno, jako když půjdu za pár let. Já bych klidně chodila i 5x za rok k zubaři než k očaři vůbec. Zejména asi proto, že zuby mám ve výborné kondici a nikdy mi nic nedělá :-).

Ovšem taková laserovka, to není levný špás. A očařů se na názor ani neptám, protože jejich názor znám velmi dobře. Ale já mám kolem sebe dost lidí, kteří jsou velmi spokojeni a vidí jako rys. Jsou i tací, kterým se něco zkomplikovalo a doteď mají nějaké problémy, ale to je tak jeden případ ze sta (to číslo jsem dala jen tak obrazně do placu).

Proto, další rada, tentokrát k adeptům na laserovou operaci, zní: dávejte si pozor, abyste nebyl(a) ten stý!

Ale když jsem už zabrousila až k laseru, máte někdo zkušenost a chcete se k tomu vyjádřit? Můžete! Je mi jasné, že každý má zkušenost jinou a nedá se to brát jako obecně hodnotitelné měřítko. Jsou lidi, kteří vám řeknou, od bolesti nezahmouřily oči, říkali si, nikdy více. Dalšího museli odvézt domů rodiče, protože se mu ještě motala hlava od lok.anestetik, byl jak opilý a šel hned spát, další se zmíní, že to skoro nebolelo a další (manželský pár, lékaři - no ti jsou spec.kategorie, vydrží o něco více, než ostatní - v té době měli doma 4 měsíční dítě) byli dokonce schopni odřídit auto z nemocnice domů - i když slzeli a kdoví, co viděli. No ale byli dva, tak jeden druhému radil :-), a tak dál. Ale hrají tu roli i jiné faktory. Zda jde o jednu vadu oka/očí, nebo kombinovanou, rozsah dioptrií aj. Čím více, tím větší pravděpodobnost opakování zákroku.