V začátku láska z pohledu ženy a muže vypadá možná takto:

Ž:

"Půvab Madame de Cleves probudil v Monsieur de Nemours city, jež se vymykaly její kontrole. Uvědomovala si, že i ten nejzastřenější náznak z úst muže, ke kterému cítí silnou náklonnost, je s to způsobit v jejím srdci větší zmatek, než nejotevřenější vyjádření muže, k němuž necítí zhola nic".

(Madame de Lafayette, Kněžna de Cleves)

M:

"Netroufám si žádat o polibek. Netroufám si loudit o úsměv. Jen jedno z toho stačilo by a pýcha nadme mě jak měch.

Ne, nikoli, ať vrchovatým snů mých naplněním je, že líbat budu vzduch, jenž předtím líbal tebe".

(Robert Herrick Elektře)

 

Je to přirozené. Ale to nestačí. Láska musí růst, každý člověk - jeho osobnost musí růst. A když k růstu, k našim myšlenkám, pohnutkám, jednáním, zveme Boha, snad se podaří vyšší stupeň v lásce, která vypadá asi takto:

"Každá láska je zpočátku jako ušlechtilé víno, také se bouří a kvasí, dokud zraje. Ale když nalezne svůj klid a nečisté příměsy zmizí, je tím bohatší, čím starší, tím chutnější, tím chladnější".

(Samuel Butler, Rozmanité myšlenky)

 

Vrchol lásky (stáří):

"Až budeš stará, šedivá a plná spánku, a hřát se budeš u krbu, otevři tuto knížku, zvolna čti a vzpomínej na něžné pohledy, jež krášlily tvé oči, na jejich tajnosnubné hloubky. Kolik mužů milovalo tvůj radostný půvab, milovalo tvoji krásu láskou úpřímnou i falešnou, jen jeden však miloval tvou duši poutníka, a miloval smutky tvé vadnoucí tváře. Skláněje se nad žhnoucími uhlíky, povzdechni si, jak láska uletěla, zamířila nad hory a skryla tvář mezi hvězdami".

(W. B. Yeats, Až budeš stará)

 

Dokonalost lásky:

"Milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý kdo miluje, je zrozen z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska ... a kdo dlí v lásce, dlí v Bohu, a Bůh v něm".

(1. List Janův 4:7 - 8, 16)