Církev a blahobyt

Poslání Církve na prvním místě není dávat hmotný chléb lačným, nýbrž spasit duše. Kristus Pán mohl učinit tisíckrát víc divů, a neučinil.

Církev je poslána otevírat dlaně, srdce k lásce a spravedlnosti, v tom všem má být vůdkyní. Koncil posílá křesťany k chudým, nemocným, trpícím. Ale její poslání nekončí skutky tělesného milosrdenství. Co platno získat celý svět, ale na duši škodu utrpět! Kdy to svět pochopí? Církev staví na první místo Boha, duši, věčnost, co svět neuznává nebo nedoceňuje nebo nemiluje  nebo co pokládá za nemožné. Svět myslí, že Církev, nevykoná-li jeho plány, nevykonala poslání svého Mistra. Přičítá ji za strašnou vinu, že dává přednost věčností před časností.

Nejlepší plody její práce bývají nutně skryté. Je to svět milosti, duchovna. Zápasí se srdcem lidským, vede boj s pýchou a nečistotou, se ctižádostí a nenávistí, s krutostí, s ničivými silami, které často nespatří světlo světa. Největší krása jejího díla jest známa jen Bohu a Jeho andělům. Nutno čekat, až přijde den, a otevrou se knihy života a zjevna budou tajemství srdcí. Církvi stačí, když ví, že ten den jednou přijde ...

Věřím v svatou Církev obecnou, v život věčný ...