Myslím, že toto jste už někteří někde četli, ale není špatné si to připomenout. Zdroj: bylo mi posláno na mail, je to jeden z těch xy souborů, které po internetu kolují.


U holiče

Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech. .. a najednou .. hovořili o Bohu.

Holič řekl:

 - Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.

- Proč si to myslíte?, zeptal se klient.

- Je to velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení ... Prostě ... nemůžu si představit Boha, který to všechno dovolí.

Klient se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel.

A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý.

Tehdy se klient vrátil a řekl:

- Víte, co? Holiči neexistují!

- Velmi směšné! Jak to - neexistují?, zeptal se holič. Já jsem jeden z nich!

- Ne! odporoval klient. Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.

- Ale nééé ... Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle!

- No právě ... Přesně tak. Bůh existuje, to je lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě.