Malé poskvrny ve světle slunce

Každé poznání Boha je spasitelné, ale pro snaživou duši nejmocnější jest - poznání Boží svatosti. Je to nekonečná dokonalost a absolutní, bytostné vyloučení všeho nedokonalého. Je to dokonalé Božské splynutí s nekonečným Dobrem, jímž je Bůh sám ... Tento Bůh přebývá v našen nitru. Tam svítí. Co vše je tam asi vidět? -

Ve světnici zdánlivý klid, nikde ani prášku, ale pohleď, až tam vnikne sluneční paprsek! Co to prášků - milióny - jaké víření! ...

Co nedokonalostí ukazuje v nás Bůh, co vše vidí! Kéž umíme poznávat, jak poznává Bůh! Prosme o tu milost! Co poskvrn v nitru - v pohnutkách činů, v uskutečnění, ve vzpomínkách, co sobectví, pýchy, sentimentality, nelásky, aniž si to uvědomujeme. A přece to vše brání dokonalosti, nedá duši dokonale poznávat, milovat ... Nuže, na hlubinu! Do nitra! Od kraje do středu! Z hluku do ticha nitra! Do světla samého Boha!

Lepší křesťané - lepší časy v rodině, v komunitě ...