Kajícnost za malé hříchy

Je velká škoda pro život nevšímat si malých nedbalostí, malých poskvrn! Sv. Mechtilda píše (Tekoucí světlo 158 - ) "Zanedbávám-li při smíchu, který nikomu neškodí, nebo při kyselosti ve svém srdci, které nikomu neprojevím, nebo při malé netrpělivosti ve své vlastní muce, má duše se zatemní a mé smysly tak otupí a mé srdce tak zestydne, že mi nezbude než bídně plakat, žalostně naříkat a přátelsky prosit a pokorně vyznávat všechny své nectnosti, pak teprve může se mi dostat té milosti, že se připlazím nazpět jako ztlučený pes do kuchyně". Hle, jaké následky prožije světice za takové nepatrnosti. Malá nekázeň ve smíchu, jen vnitřní nechuť k bližnímu, malá netrpělivost v muce - a přece takové spousty z toho na celé bytosti: Duše, smysly, srdce! Jak velké potom pokání! Jak mocné to úkony nitra: Bídně pláče, hořce naříká, silně touží po odpuštění, přátelsky prosí, pokorně se vyznává ... Všichni velcí svatí i ti nejnevinnější - ano, snad právě oni - byli velkými kajícníky!