Opět: Krása, podstata pokory

Pokorný je ten, kdo neklade naděje na štěstí v sebe, nýbrž v Boha. Když se mu něco nepodaří, když ho druhý pokoří, umenší - netrápí se pro to, neboť ví, že tím pravého štěstí ani naděje na štěstí neztratil. Jeho naděje se upínají k Bohu, k Jeho lásce - a v tom je oslava Boží. Pokora je určité zapomenutí na sebe. Pokorný je Bohu milý. Donesl uzlíček svých zásluh, ale nespoléhá na ně, ani se na ten uzlíček nepodívá - dívá se jen na Boha. Je si vědom své ubohosti! A toto vědomí jest v něm nesmírnou mocí. Získává Boží milost, pomoc. P. Glerisac praví svému příteli: "Naší prázdnotu a naši touhu potřebuje Bůh, ne naši plnost!" Pokora vytváří takový duchovní prostor, který vábí Boha nejmocněji.