Přilnutí k Bohu

Čím více a mocněji utíkáme od svého "já" k Božímu "Ty", tím více k Bohu lneme a naše přilnutí stává se přebýváním v Bohu, spojení s Bohem. Umět se uvolňovat od věcí, spouštět se do hlubiny Božského! Stále se uvolňovat pro objetí Boží, pro hlubiny Boha, vpadat v Boha, ztrácet se v Bohu! Toto ponoření hluboké, láskyplné, trvalé velikosti! A tak je život pouť, jeden cíl, jeden směr: od tvorů k Bohu, v Boha! Až se staneme dokonale a nezaměnitelně a nezrušitelně "domácími Božími". (Ef. 2,19)