Půst


je pokání těla, smyslů. Není to něco negativního. Je to výchova a uschopnění k vyššímu životu. Pozvedá mysl, tlumí zlé náklonnosti, umožňuje vzrůst ctnosti, získává zásluhy, osvobozuje duši od nadvlády těla, připodobňuje Božímu Synu, Kristu Pánu. Je protestem proti poživačnosti doby, volá k sebezapření.

V nejstarších dobách byl půst neodlučitelný od skutků lásky. Postit se a dávat almužnu, darovat chudým, byl vlastně jeden a týž úkon.

Půst nás musí posílat s láskou k bližním. Pravý půst musí vyznít v blíženskou lásku.

Nejcennější a nejtěžší půst jest vzdát se nezřízené náklonnosti, zlozvyku, libůstky nebo chyby, aby druhým s námi bylo lépe. Každý je nějak hranatý. Osekej hrany!