III. Příběh první - Zakladatelka Živého růžence

Pavlína Jaricotová se nějakou dobu rozhodovala mezi Kristem a světem. Nakonec si vyvolila Krista a zcela se mu zasvětila. Založila Dílo šíření víry a Živý růženec. Je to "dílo mého srdce", říkavala. V duchovním životě i v apoštolátě žila důsledně růžencová tajemství. Při šíření Živého růžence musela překonávat velké překážky. Ale nepoddala se. Pochopila, že je třeba, aby se modlila nejen elita, ale všichni, neboť bez modlitby národy duchovně zahynou.

Po několika letech se Živý růženec rozšířil po celém světě.

Každý den se modlila celý růženec a v poslední nemoci se modlila nepřetržitě. Při tom hluboce rozjímala o jednotlivých tajemstvích. Napsala: "Rozjímání o tajemstvích růžence mne osvobodilo od záliby v lidské moudrosti a přesvědčilo mne, že spása světa závisí na rozjímání o tajemstvích života a smrti Boha, který se stal člověkem a obětoval se z lásky za nás."

Zemřela se slovy: "Moje matko, jsem celá tvá!" Při těch slovech se její tvář rozjasnila. Svítalo na den 9. ledna 1862.