"Blížit se podávat"

Láska je moc samotící a pojivá. Láska k Bohu osamocuje. Vyžaduje pohledu a tužeb po nekonečných hodnotách, a proto už tím nás odlučuje od hodnot chvilkových, částečných. A tak vidíme světce, ač sebe cele dávají duším, jsou tu osamělí - velcí samotáři - všechno se děje u nich vlastně jen mezi Bohem a jimi. Vůči světu a pozemským hodnotám: Sám! Stranou! Mimo! Odloučen! To vše v snaze přiblížit se Bohu, podávat Mu sebe a celý svět. To ovšem vede k blaživému spojení s Bohem.

Samotící láska je zároveň láskou pojivou. Osamíš, oprostíš se srdcem od nicot a za to máš milost hlubokého vnitřního spojení s Bohem. Na cestě k Bohu nikdo neztratí. Za to, co opustil, dostane stokrát víc!