XI. Potřebujeme růženec

Skličující události našich dnů těžce doléhají na každého z nás. Náš vlastní osud i osudy blízkých lidí ovlivňují naše myšlení a jednání.

V náboženském ohledu se s tím lidé vypořádají různě. Někteří ztrácejí víru v Boha, protože nedovedou spojit Boží prozřetelnost a dobrotu s tím, co kolem sebe vidí.

Druzí jednají zcela opačným způsobem a otřesné události současného světa je přivádějí k úvahám o věčnosti. Cítí, že člověk nemá sílu, aby zvládal věci a události a že musíme hledat přispění Boží. Proto touží po místě klidu, kde by v mlčení zesílil jejich duch a oni se pak mohli vrátit ke svým každodenním úkolům. Cítí potřebu modlitby a usebranosti, která osvěží vyčerpaného ducha. Modlitba růžence je pro ně tou nejvhodnější formou modlitby.

Kdo se důvěrně seznámil s růžencem, ten v něm nalezl tichou, skrytou krajinu, do které může kdykoliv vstoupit a v ní prodlévat. Nalezl kapličku, jejíž dveře jsou stále otevřeny a do níž každou chvíli může vejít.